Celý svůj život Marek Eben obětavě zasvětil péči o handicapovanou manželku!

Sedm let zdolával s Markétou na vozíku třiadvacet schodů v paneláku!

Popularita Marka Ebena (60) doprovází už od dětství a nikdy ho neopustila. Je za tím jak jeho příjemný profesionální projev, tak i dobré lidské vlastnosti.

Ačkoliv je Marek Eben (60) známý hlavně jako moderátor, potom jako zpěvák, ale dnes už se skoro zapomíná, že původní profesí je vlastně herec. V televizním seriálu Kamarádi se proslavil už jako malý kluk – a přezdívku Váleček s sebou vlastně tak nějak vláčí dodnes, i když už je ve zralém věku.

Na darebáky neměl obličej

Za onu slavnou roli vlastně nepřímo mohla Markova babička. Ta se doslechla, že se pořádá konkurz na role do seriálu. Marek sám bral možnost zahrát si v televizi spíš jako šanci dostat se z domu a ulejvat se ze školy. Úspěšně prošel oběma koly konkurzu. Než se začalo natáčet, přišly prázdniny.

Také vás může zajímat ...

Marek, který byl členem proslulého rozhlasového dětského Dismanova souboru, odjel na soustředění do severních Čech. Poprvé se mu stalo, že se zamiloval. Sice neměl šanci, protože dotyčné slečně bylo šestnáct let, ale ze soustředění se mu nechtělo a tak Kamarádi málem přišli o svoji nejpopulárnější postavu. Na kamerové zkoušky skutečně neodjel, ale Válečkovi stejně neunikl.

V té době rozhodně nebyl tak tlusťoučký jako před kamerou, to zařídily vycpávky. Role mu dost zkomplikovala dospívání, protože ho lidé všude poznávali a ti mladší na něho pokřikovali. Od vrstevníků a před děvčaty to obzvlášť bolelo. Marek tehdy prý toužil stát se rockovým muzikantem, ale s takovouto pověstí by to šlo dost těžce. Ani později neměl moc štěstí na další velké role.

„Jako mladý jsem se do ničeho nehodil. Nebyl jsem sportovec, neměl jsem obličej ani na lumpy,“ konstatoval po letech. A příliš mu pak nepomohla ani profese, se kterou je nejvíc spojován.

„Taky bych si rozmyslel, jestli do nějaké role obsadím moderátora,“ prohlásil upřímně a odevzdaně.

Veselá vojna s věřícími kamarády

Marek pocházel z umělecké rodiny, jeho vzorem byl otec Petr Eben (+78), známý skladatel vážné hudby. Hudební talent po něm zdědili i Markovi dva bratři. Trojice sourozenců založila úspěšný folkový soubor Bratři Ebenové. Stejně jako Marek i jeho bratři si vybudovali pověst „slušňáků“. Vliv na to měla náboženská víra, kterou získali v rodinném prostředí.

Ta doprovází Marka dodnes a jako upřímnému člověku, který není zvyklý nic předstírat, mu občas v minulém režimu přinesla i problémy. Nejvíc asi na vojně, když se v armádním uměleckém souboru chtěl stát konferenciérem. Tam se ho jistý důstojník právě na jeho vztah k náboženství zeptal.

Na první pokus tak Marek tohle místo nedostal, ale naštěstí se udělal další konkurs a jeho si vybrali bez ohledu na jeho světový názor.

Na vojnu vzpomíná docela rád, jeho spolubojovníci na cimře byli rovněž věřící, takže nikdo neutíkal po večerech do hospod, jen v neděli do kostela.

Dvě tragické zkoušky po sobě

Životní lásku našel Marek ještě na konzervatoři. Markéta Fišerová (58) byla krásná a talentovaná studentka herectví, kterou už režiséři rádi obsazovali. Vypadalo to, že povahově se k sobě příliš nehodí. Marek byl spíš tichý a zakřiknutý, zatímco Markéta razantní a divoká. Však jim také jejich známí a kamarádi předvídali rychlý konec.

Jak Marek přiznal, byla to spíš Markéta, kdo projevil o vztah zájem; protože se mu ale hodně líbila, rozhodně se nebránil. Markétu si Marek vzal a chtěli spolu i založit rodinu. Jeho žena skutečně přišla do jiného stavu, všechno ale dopadlo tragicky. Mladá herečka měla už předtím zdravotní problémy a dítě přišlo na svět předčasně, v sedmém měsíci. Žilo pouhých několik dnů.

Manželé se tak museli vyrovnat s krutou tragédií. Bohužel nebyla poslední. Ta další na sebe nenechala dlouho čekat. Stalo se to ještě předtím, než Markétě bylo šestadvacet let. Když se jí jednoho večera u televize udělalo strašně moc špatně a hlava jí bolela tak, že křičela, ani Marek ani ona ještě netušili, jaké to bude mít následky.

V následujících týdnech a měsících se oblíbený moderátor strachoval o to, jestli jeho žena bude vůbec ještě žít. V nemocnici bojovala o život: sedm týdnů byla v bezvědomí.

Tenhle boj sice vyhrála, ale s velmi těžkými následky: ochrnutou tváří a tělem.

Příspěvky od státu péči nepokryjí

Po letech Marek vzpomínal: „Oba nás to zastihlo absolutně nepřipravené, bez varování. Byli jsme ve věku, kdy vás vůbec nenapadne, že by vás něco takového mohlo potkat. “ Jeho žena zůstala odkázaná na invalidní vozík. Marek prokázal obrovskou silu, lásku a lidskost, protože svoji ženu neopustil. Ne každý muž by se s tím dokázal takto vyrovnat. Markovi pomohl i jeho křesťanské přesvědčení.

Svoji práci zasvětil Markétě, všechny honoráře směřovaly na péči o ni. Když se znovu byli schopni pohádat kvůli naprosté maličkosti, tak se mu vlastně ulevilo. Viděl, že přes svůj handicap jeho žena neztratila vnitřní energii. Marek se o Markétu staral a musel přitom překonávat různé překážky.

Některé vyplývaly z bydlení – tehdy ještě málokde existovaly upravené domy pro handicapované a tak Marek jezdil celých sedm let s invalidním vozíkem po třiadvaceti schodech. Zlepšilo se to do určité míry po změně režimu, i když ne úplně ideálně. V jednom rozhovoru si moderátor postěžoval: „Příspěvek na ošetřovatelskou péči všechny náklady nepokryje.

Navíc se nebere v potaz, že někdo například musí udělat domácí práce, které Markéta dělat nemůže a já taky ne, protože musím pracovat.

Takže si někoho najmete, ale nemůžete si ho aspoň odepsat z daní – vždyť já si proboha nekupuji mercedes, ale snímám ze sociálního systému břemeno tím, že se starám sám a nepožaduji to od něj!“

Povodně rozhodly o stěhování

Těžký partnerský osud, který celý život snáší, nijak neoslabil Markovu náboženskou víru. Věří i tomu, že Bůh má smysl pro humor a my jsme ho od něho také dostali, abychom pobyt na zemi mohli lépe vydržet. „Stejně jako dostanete chinin, když jedete do tropů. Přijdete-li ovšem někam, kde není malárie, chinin už nepotřebujete,“ objasňoval své názory.

„Já si představuji, že v tom ideálním stavu, na věčnosti, bude místo humoru radost. Taková ta velká, uchvacující radost, jakou zažijete v životě jen několikrát, třeba při narození vytouženého dítěte nebo při shledání s milovaným člověkem. “ Markéta se nakonec přestěhovala do domu u Karlových Varů, který dvojice chtěla mít původně jako chalupu.

Tohle rozhodnutí urychlily tisícileté povodně v roce 2002, které zasáhly Prahu. „Naše ulice zaplavená nebyla, ale podzemí ano, sklepy a výtahová šachta. A nešel proud. Bydlíme ve čtvrtém patře, nefungoval výtah a já potřeboval odjet na natáčení,“ líčil Marek.

Tehdy mu došlo, že musí najít útočiště pro podobné případy, protože se povodně mohou opakovat nebo se stane nějaká jiná nepříjemnost. Poté, co Markéta začala přebývat častěji v novém domě mimo Prahu, vyjádřil bulvár pochybnosti o stavu Markova manželství.

Byly to ale nepodložené spekulace, protože on svoji ženu nikdy neopustí!

Eben na hrad? On sám by to nikdy nechtěl!

Jméno Marek Eben se už vícekrát objevilo, když se dělaly ankety, koho by lidé chtěli na hradě jako prezidenta. Nebyl by bez šance na zvolení, on by to ale odmítl. „To je naivní představa. Kdyby se to mělo dělat dobře, tak by to musela být jedna velká oběť. Ten člověk by měl úplně potlačit své ego a být služebníkem národa. Já takové sklony k obětování nemám,“ řekl otevřeně.

Je mu jasné, co znamená dát se na politiku – přišel by o všechno, co má rád.

Přiznává, že je líný a že mívá při moderování trému!

Ačkoliv všichni máme Marka Ebena zakódovaného jako slušného kliďase, on sám s tímto hodnocením tak úplně nesouhlasí. „To je legenda, kterou někdo vytvořil,“ namítá. Má prý spoustu špatných vlastností, říká o sobě, že je líný a sprostá slova také běžně používá. Ani jeho pověstný profesionální klid neodpovídá skutečnosti. „Lidi mi vždycky říkají: Ty jsi tak klidný!

A kdyby viděli dovnitř, tak opak je pravdou.

Jsem docela velký trémista,“ přiznal oblíbený moderátor.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...