Naučit se padesát stran textu je pro ni padesátkrát těžší než pro české kolegy. Je pracovitá, energická, nikdy se nevzdává.

Rodilá Francouzka ráda vzpomíná na dětství ve velké, poněkud netradiční rodině. „Trávili jsme hodně času spolu,“ říká. „U stolu seděl tatínek vždy v čele, na jedné straně vedle něj moje maminka, na druhé jeho druhá partnerka a nás sedm dětí. Ráda na to vzpomínám. Bohužel je moc často nevídám, mám moc práce.“

Volá Amerika

Studovala divadelní akademii v Ženevě, po jejím ukončení se roztrhl pytel s nabídkami na stálé angažmá. Nesouhlasila ani s jednou, stále nevěděla přesně, jaký nabere její život směr. Chantal Poullain byla výborná v pantomimě, věnovala se baletu, bavilo ji automobilové závodění – když se totiž dostala na stupně vítězů, bylo úsměvné pozorovat kyselé obličeje poražených mužů. Naskytla se lákavá možnost zdokonalit se v herectví v New Yorku. Neváhala ani vteřinu a kývla. K tomu však nikdy nedošlo.

Potkalo ji cosi, o čemž si skeptici myslí, že to vlastně ani neexistuje. Říká se tomu láska na první pohled a došlo k ní v Ženevě. „Seznámili jsme se kdysi při natáčení,“ říká blondýnka. „Přišli za mnou, že se musím podívat na geniálního herce z Československa. Tam jsem Bolka poprvé viděla s klaunským nosem na hlavě a úplně mě okouzlil.“ Všechno v jejím životě se najednou