Chantal Poullain – Místo v USA skončila v ČSSR

Naučit se padesát stran textu je pro ni padesátkrát těžší než pro české kolegy. Je pracovitá, energická, nikdy se nevzdává.

Rodilá Francouzka ráda vzpomíná na dětství ve velké, poněkud netradiční rodině. „Trávili jsme hodně času spolu,“ říká. „U stolu seděl tatínek vždy v čele, na jedné straně vedle něj moje maminka, na druhé jeho druhá partnerka a nás sedm dětí. Ráda na to vzpomínám. Bohužel je moc často nevídám, mám moc práce.“

Také vás může zajímat ...

Volá Amerika

Studovala divadelní akademii v Ženevě, po jejím ukončení se roztrhl pytel s nabídkami na stálé angažmá. Nesouhlasila ani s jednou, stále nevěděla přesně, jaký nabere její život směr. Chantal Poullain byla výborná v pantomimě, věnovala se baletu, bavilo ji automobilové závodění – když se totiž dostala na stupně vítězů, bylo úsměvné pozorovat kyselé obličeje poražených mužů.

Naskytla se lákavá možnost zdokonalit se v herectví v New Yorku. Neváhala ani vteřinu a kývla. K tomu však nikdy nedošlo. Potkalo ji cosi, o čemž si skeptici myslí, že to vlastně ani neexistuje. Říká se tomu láska na první pohled a došlo k ní v Ženevě. „Seznámili jsme se kdysi při natáčení,“ říká blondýnka. „Přišli za mnou, že se musím podívat na geniálního herce z Československa.

Tam jsem Bolka poprvé viděla s klaunským nosem na hlavě a úplně mě okouzlil.“ Všechno v jejím životě se najednou změnilo. Pobytu za velkou louží odzvonilo, i když po něm tolik toužila. „Místo do Ameriky jsem jela do Brna,“ směje se. Bylo jí dvaadvacet let. Francouzská rodina nevycházela z údivu.“Ale víte co?

Nikdy toho nebudu litovat,“ říká Francouzka, která bez přeřeknutí odehraje divadelní hru v českém jazyce. „V životě můžu litovat některých věcí, třeba rozvodu, což je asi normální. Ale kdybych se měla rozhodnout znovu, kde a jak prožiju svůj život, tak to udělám stejně.

Život v komunistickém Československu pro mne byl velkou zkušeností a školou života.“

Jde si za svým

Zvládla to, neboť vyznává heslo: Nikdy se nesmíte vzdát, i když jste na posledním místě, musíte bojovat a vyčkávat na správný okamžik. Je znamením Lev, dravá šelma, takže bylo pro ni těžké být trpělivá a pokorná, ale nakonec se to naučila.

Když byl syn Vladimír (31) malý a máma řekla něco nesprávně, neboť čeština nebyla jejím rodným jazykem, hájil ji slovy: „Moje maminka není blbá, ona je jenom francouzská.“ Seznámení s Boleslavem Polívkou (71) přirovnává Chantal k blesku, k čemusi mimo chápání, k magii. Tak to prostě mělo být, byli pro sebe stvořeni.

I když se život nakonec vyvinul jinak a každý šli svou cestou, považuje za velké štěstí, že potkala opravdovou lásku.

Nechtěla být hospodskou

Manželství se rozpadlo kvůli odlišnému životnímu stylu protagonistů. Oblíbený herec toužil žít na vesnici, na farmě, přestěhovat tam manželku i syna. Chantal nebyla připravená starat se o hospodu a koně: „Odešla jsem do Brna a čekala na něj. No, a on už nepřišel.“ Vzali se v roce 1986, manželství vydrželo patnáct let.

Během rozpadu vztahu cítila hrůzu i z možné ztráty práce, byla zvyklá hrát po manželově boku, najednou nastalo vakuum – ale i tohle zvládla, dokázala se o sebe postarat. Přitom naučit se český text divadelní hry jí trvá mnohem déle než jejím hereckým kolegům: „Vždycky musím mít u sebe i francouzskou verzi. Pokud neexistuje, tak si to sama se slovníkem překládám.

Bolavých míst v sobě žena mnoha talentů skrývá několik. Upřímně přiznává, že jí bývalý manžel zlomil srdce, že si přála strávit s ním celý život. Rozvod považuje za obrovské selhání. Dalším prokletím je choroba. Ještě jako velmi mladé ženě jí diagnostikovali rakovinu děložního čípku. Podstoupila operaci, doufala, že má vyhráno. Rakovina, tentokrát prsu, se znovu přihlásila v roce 2010.

Na tutéž chorobu zemřela v šestačtyřiceti letech Chantalina sestra, bylo jasné, že je tu dědičné zatížení. Chantal na rozdíl od sestry neodmítala léčbu, s chorobou bojovala, nevzdala se. Nemoc ovšem zapírala, lhala všem těm, kdo jí vyjadřovali podporu.

Dnes hodlá být naopak vzorem pro ostatní ženy a říct jim nahlas: Nezanedbávejte kontrolu, vyplatí se to.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama