Moje chvilka pohody

Mrtvý muž chtěl domů

Vracela jsem se v noci domů, když vtom jsem za sebou uslyšela kroky. Pouliční lampa zablikala a mně na celém těle vyrazila husí kůže.

Nikdy na tu noc nezapomenu. Kolegyně z práce slavila čtyřicáté páté narozeniny a všechny pozvala na svou oslavu, která se konala v jedné z místních restaurací. Měli jsme rezervovaný celý salonek a slavili jsme dlouho do noci.

Výborně jsme se bavili. Když jsme podnik kolem druhé hodiny ranní opouštěli, byli jsme všichni už značně ovínění. Jelikož jsem ale myslela asi jen pět minut chůze od toho místa, cesty domů jsem se neobávala.

Podivný muž

I přes své příjemné rozpoložení jsem si všimla chlapíka, který stál u jednoho z domů. Byl opřený o zeď a ruce měl v kapsách dlouhého kabátu. Očividně byl ponořen do svých myšlenek. Jak jsem tak na něj zírala, zvedl náhle hlavu a taky se na mě podíval.

Chvíli jsme se dívali jeden druhému do očí, on se pak odlepil ode zdi a odešel opačným směrem pryč. Pokrčila jsem rameny a přešla jsem ulici.

Sevřel mě strach

Kráčela jsem prázdnou ulicí. Slyšela jsem jen svůj vlastní dech a kroky a jejich podivnou ozvěnu. Po pár metrech mi došlo, že to ozvěna být nemůže. Že to jsou kroky někoho jiného. Někoho, kdo jde za mnou.

Žaludek se mi sevřel strachy. Otočila jsem se, ale nikoho neviděla. Pocit, že na ulici nejsem sama, však přetrvával… A když pak náhle zablikala pouliční lampa, zamrazilo mě.

Kdosi mi byl v patách

Domů jsem to měla už jen takových dvě stě metrů. Na nic jsem nečekala a šla jsem rychle dál. Jakmile jsem se rozešla, zase jsem uslyšela ty zlověstné kroky. Nebylo o tom žádných pochyb – někdo šel za mnou.

Přidala jsem do kroku. Kroky za mnou zrychlily taky. Posledních padesát metrů jsem už utíkala. Ta neviditelná bytost za mnou utíkala také.

Neklidná noc

Zastavila jsem se až u dveří svého domu a zběsile hledala klíče v kabelce. Rozhlížela jsem se kolem, ale v celé ulici bylo prázdno. Když jsem konečně odemkla vstupní dveře, rychle jsem vklouzla do chodby a zase za sebou zamkla.

Schody do třetího patra jsem brala po dvou. Teprve, když jsem byla v bezpečí svého bytu, tak jsem si oddychla. Klidu jsem si ale moc neužila. Celou noc na mě někdo zvonil. A nejen na mě. Dotyčný obtěžoval i mého souseda, který to už kolem čtvrté ráno nevydržel, otevřel okno a křičel do ulice: „Kdo to pořád zvoní!“ Opatrně jsem vykoukla z okna, ale na ulici nikdo nebyl.

Zavražděný soused

Druhý den jsem se dočetla v novinách, že došlo té noci několik bloků od našeho domu k loupežné vraždě. Podle fotky jsem poznala, že obětí byl onen muž v dlouhém kabátě. Bylo tam uvedeno i jeho jméno.

Jednalo se o muže, který se před pár dny přestěhoval do půdního bytu v našem domě. Dodnes si kladu otázku: Je možné, že mě tu noc pronásledoval jeho duch, který se chtěl vrátit domů?

Tereza M. (50), Louny

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden