Miluji Tě
Pokud je pro vás váš partner důležitý, neotálejte se sdělením. Vztah nejčastěji umírá slovy a skutky, které druhý nevysloví a neudělá. Těch 8 písmen vytváří nádherný vnitřní pocit, který zahrnuje toho, kdo ta slova vyslovuje, i toho, kdo je přijímá.
Bojíte se, že to slovo nevyslovíte a budete mít knedlík v krku? Můžete své vyznání vyjádřit i jinak. Ne slovy, ale činem: Polibkem! Pokud se muž musí naučit říkat: „Miluji Tě“, může vám to zatím říkat i vášnivým polibkem. Děkuji Ti Myslíte, že poděkování musí přijít až za nějakou službu nebo pomoc? Výraz „Děkuji Ti“ patří každé chvíli, která vás posune dál.
I krizi, kterou jste dokázali překonat, protože vám pomohla uvědomit si, co je pro vás důležité. Vyslovení „Děkuji Ti“ byste se měla naučit říkat i sama sobě a umět se ocenit. Ve vztahu je důležité naučit se poděkovat za maličkosti. To přispívá k vnitřní vyrovnanosti a klidu mysli.
Polepším se
Máte právo na chyby a omyly. Nerodíte se dokonalá, ale věkem se zdokonalujete, protože si uvědomujete, že dokážete víc, než včera. Když se ohlížíte zpět, vidíte chyby, kterých jste se dopustila, a správnou cestu, kterou jste přehlédla.
Jenže nový směr vidíte jen proto, že jste získala odstup a nadhled.
Jsem s tebou
V páru nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy dva vítězové a dva poražení. Jste tým, a pokud se tak nechováte, oba automaticky prohráváte.
Prohry bolí, ale tím, že si uvědomíme své chyby, můžete je napravit. Jinak se nehnete z místa a budete se trápit, protože člověk potřebuje posun. Učme se spolu prohrávat a každou prohru vnímat jako truhlu s pokladem, který se jmenuje ponaučení. Šťastné vztahy nejsou ty, kde lidé neprohrávají, ale ve kterých se naučili prohry překonávat společně.
Dokážeme to spolu
Vztah je jako lávka přes divokou vodu. Čím divočejší je proud, tím větší by pár měl mít zájem vyztužit lávku.
Ne ji zbořit. Možná jste zakopla a ošklivě si natloukla, ale vždycky máte možnost znovu vstát. To, co ničí vztah, je pocit, že překážky už nedokážete zdolat společně. Problémy jsou příležitostí, jak si být navzájem oporou, jak sejít za druhým i do louže.
Ne proto, že by tomu, kdo jde do louže, tam bylo příjemně, ale proto, že nedopustí, aby v něm druhý zůstal sám. A tohle vztah posiluje.
Omlouvám se
Omluva je nejlepší způsob, jak mít ve sporu poslední slovo. Má kouzelnou moc, protože ulevuje dvěma lidem naráz –tomu, kdo se cítí ublíženě, i tomu, kdo se provinil. Pocit viny je jako rána, která mokvá. A je jedno, zda se vinna cítíte vy, nebo zda vám vinu přisuzuje ten druhý.
Často nepomáhá se hádat, ani mlčet. Protože v prvním případě se rána rozrýpává a ve druhém dál hnisá. „Omlouvám se“ je lék, který se přikládá z jedné strany. Z druhé se přikládá náplast jménem: „Záleží mi na tobě!“
Odpouštím Ti
Když toto vyslovíte, říkáte: Odpouštím Ti, že se ti něco nepovedlo.
V páru jsme totiž vždy na jedné lodi. Kdykoli odmítáme odpustit druhému, zatěžujeme i sami sebe, protože problém naši loď neopouští. Vyhodit ho z lodi je to nejlepší, co pomůže oběma. Možná se stalo něco špatného, ale ať to bylo cokoli, byla to jen jedna kapitola.
Pro jednu špatnou kapitolu není nutné zavírat celou knihu. Někdy se vyplatí obrátit stránku. Nemusí to být lehké, ale když dva spojí síly, jsou silnější, aby to zvládli..
