Byla tma a my se blížili k domovu. Před přejezdem začalo zlobit auto. I synovi a dceři se rozběsnily elektronické hračky. A pak se objevilo UFO.
Potemnělý les lemovaly velké trsy kapradin. Auto, které vjelo do ostré zatáčky, zpomalilo. Do noci se zavrtávaly dva kužely světla. V autě bylo horko. Stáhla jsem na své straně okno do poloviny. Vracela jsem se s rodinou z návštěvy bratra.
Na zadních sedadlech seděly děti. Pětiletý syn Petr, který si hrál s velkým letadlem a o rok mladší Sofinka. Chvílemi klimbala a ruka, držící elektronickou pannu, klesala do jejího klína. Manžel, sedící na sedadle spolujezdce, rovněž klimbal. Změna rychlosti jízdy ho donutila otevřít oči.
Všechno ožilo?
Za zatáčkou svítila jako oči velkého netvora červená světla spolu s výstražným akustickým signálem. Naše auto a znamení na železničním přejezdu byly jedinými zvuky, rušící spící les. Seděla jsem a protahovala si ruce.
„Tady strávíme celou věčnost. Napila bych se!“ požádala jsem manžela o vodu. Ve stejném okamžiku mi nad hlavou zakroužilo letadlo, které držel syn v ruce. Udělala jsem synovi radost a za úpění se zhroutila zasažena nepřátelskou střelou na volant.
Ozval se smích a zvuk, stahujícího se okénka na straně spolujezdce. Ve stejném okamžiku se rozsvítila všechna světla na předním panelu. Naskočil motor a stažená okénka popojela s tichým bzukotem nahoru. Ozvalo se rádio a spustil se bezpečností alarm zamykání.
Pohlédla jsem s údivem na manžela. Ozval se klakson, i když jsem se ničeho nedotkla. Zvedla jsem z volantu ruce a zatvářila se nadmíru překvapeně. Rozsvítila se všechna světla na autě a aktivovaly se stěrače, klouzající po suchém předním i zadním skle.
Elektronická panenka v dceřině klíně se najednou rozmluvila a spustila po chvilce zinscenovaný pláč. Letadlo v rukou syna zabzučelo a poté, co se stáhla zadní okna, vylétlo se zvuky, napodobňující střelbu, do volného prostoru nad železniční přejezd.
„Ksakru, co se to děje!“ vykřikl manžel. Závory před námi se střídavě zvedaly a zase klesaly. Poplašný alarm zazněl ječivě jako siréna. A pak to přišlo. Manžel náhle beze slova ukázal rukou doprava.
Jako ve filmu
Spatřila jsem velké těleso, diskovitého tvaru, které vzlétlo z prostoru kolejí. Vzneslo se jako strašidelný přízrak, který vše kolem sebe zalil oslňujícím světlem. Vykřikla jsem a zakryla si oči dlaní. Zakřičel i manžel a děti. Synovo letadlo zakroužilo ještě jednou nad přejezdem a pak se vrátilo do auta.
Všechno, co se aktivovalo na krátkou chvíli v autě, zhaslo. Motor zavyl a ztichl taky. Seděli jsme bez hnutí a rozhlíželi se kolem sebe. Předmět, podobný dvěma spojeným hlubokým polévkovým talířům zmizel nad lesem. „UFO!“ zašeptal plačtivě syn a chtěl vystoupit z auta. Manžel ho zadržel.
Byli jsme svědky něčeho neobvyklého. V tu chvíli, kdy jsem chtěla znovu nastartovat motor, se znenadání přihrnul nákladní vlak a s hlomozem přejížděl před námi. Země se chvěla a zvuk nás bil do uší. Červená světla zhasla a závory putovaly nahoru. Nastartovala jsem a rozjela se na přejezd. Domů jsme dorazili v pořádku za půl hodiny…
Soňa (50), Hradec Králové
