Ona rozvedená, on ženatý.
Přesto to kupodivu ADÉLE GONDÍKOVÉ (43) a JIŘÍMU LANGMAJEROVI (50) klape. Vědět o sobě dávala moderátorka Adéla Gondíková (43) už v mateřské školce. Sice tvrdí, že v dětství a dospívání byla malá šedivá myška, ale pravda bude asi nějde docela jinde.
Ukázalo se, že pokousala celou mateřskou školku! Učitelky vodily její maminku od jednoho děcka ke druhému, každé mělo veliké, barvami hrající modřiny. Tatínek jí později, když už chodila do školy, řekl, že špatné známky je schopen tolerovat, ale dvojku z chování ne.
Adéla se podle toho zařídila a chvalitebnou z mravů skutečně nikdy nedostala. A když hrozila nějaká ta neomluvená hodina, pospíchala k doktorovi, a díky hereckému talentu simulovala chorobu natolik zdatně, že lékař všemu uvěřil.
S bratrem Daliborem Gondíkem (46) se doma pochopitelně prali jako koně. Když ten pak odešel studovat do Prahy, Adéle věčné rvačky scházeli. Cítila abstinenční příznaky. Rodina bydlela v Sokolově a rodiče zpočátku nenapadlo, že by se z dětí mohli stát herci.
Ale tatínek chodil hrát ochotnické divadlo a brával Adélu a Dalibora s sebou. Tam to možná všechno začalo. V osmé třídě se Adéla rozhodla pro hereckou kariéru. Zní to neuvěřitelně, ale zapříčinily to její vlasy.
Maminka jí je často stříhala, ostatně nám všem maminky říkávaly, že se vlasy musí často stříhat, aby zhoustly. Adéla měla vlasy jako hřebíky, ale najednou v osmé třídě se objevily kudrny. A to byl ten impuls! Právě díky loknám si umínila, že půjde na herectví.
Styděla se to však ve třídě prozradit, bála se, že by se jí spolužáci smáli kvůli tak výstřednímu přání. Navíc si na to, aby byla herečkou, přece jen připadala příliš zakřiknutá, plachá, nevýrazná, zkrátka „puťka“.
Pak se to stalo: na konzervatoř ji skutečně vzali. V patnácti letech se rozjela do Prahy, aniž nad sebou měla ochranná rodičovská křídla. Její život se proměnil ve sladký, nekonečný mejdan. Ani starší bratr ji nedokázal uhlídat.
Přišlo to, čeho se její rodina bála: Adéla konzervatoř nedokončila, narozdíl od Dalibora. Nijak ji to nepoznamenalo, brzy s bratrem tvořili slavnou moderátorskou dvojici, kterou proslavily pořady Snídaně s Novou, Rady ptáka Loskutáka a Go-Go šou.
V létě roku 2002 se Adéla provdala za hereckého Ondřeje Brouska (35), kterému porodila dceru Nelu (16). Po šesti letech se manželství rozpadlo. Ondřej, nejmladší ze známého rodu Brousků, se zamiloval do jiné.
Nad Adélou zvítězila Anna Remková (36), dcera československého kosmonauta Vladimíra Remka (68). Jiří Langmajer (50) popisuje své dětství jako idylické. Peněz nebylo nazbyt, ale o to víc bylo laskavosti, pochopení a veselých zážitků.
V létě se jezdilo do Bulharska anebo do Rumunska pod stan. První láska spadá do období, kdy ještě chodil do mateřské školky. Byla to mladá a krásná paní učitelka, prý nakrátko ostříhaná. Druhá láska? Češtinářka na „základce“.
Jako dítě si potrpěl na starší učitelky, to se ale mělo změnit. Co se týká volby povolání, útlý chlapec, který vypadal v osmé třídě tak na devět let, toužil pracovat jako horník, díky propagandě té doby.
Chatrná tělesná konstrukce mu to ovšem zjevně neumožňovala. Zajímal se také o hudbu, pradědeček byl vášnivý muzikant. Vyučoval Jiřího hře na housle vždy ráno, ještě před školním vyučováním. Tady Jiří podotýká, že se kvůli tomu těšil do školy.
Ale pak už hrál obstojně, jenomže v pubertě toho nechal, protože se za housle styděl. Dnes je rád, že si občas může zahrát, ostatně někdy se to hodí i v divadle či při natáčení. V šestnácti přesídlil z Plzně do Prahy na konzervatoř.
Byla to velká a náročná změna. Dodnes nechápe, jak vůbec dokázal studovat, a to hlavně od doby, kdy k nim do ročníku propadl Michal Suchánek (51). Za Langmajera se často přimlouvala vlídná profesorka herectví Blanka Bohdanová (86).
Míval totiž trojky z chování a poslední dva ročníky byl dokonce podmínečně vyloučen. Ale výrazný talent mu nikdo vzít nemohl. Už v průběhu studia si zahrál na scéně Národního divadla nebo v tehdy populárním seriálu Třetí patro, ale zejména po skončení školy nastalo období velkých rolí ve filmech jako Proč? anebo Copak je to za vojáka.
Poměrně brzy si pořídil rodinu, narodila se dcera Tereza (27), později Julie (19). Bylo to hektické období. Z Jiřího se stala hlava rodiny, živitel, ale najít práci tehdy nebylo jednoduché. Po vojně zakotvil v Divadle pod Palmovkou, kde si získal obrovský věhlas jako Hamlet, Caligula, Amadeus či Mefisto.
Coby herec byl chválen, jako člověk se choval prapodivně, což pochopil až s odstupem času. Byl povýšený, arogantní. Když s ním chtěl novinář udělat rozhovor, musel zhlédnout nejméně pět hercových představení.
Tvářil se jako vrah a dával najevo: Jsem jednička, největší umělec z Prahy. Bylo to trochu směšné. Dnes je rád, že je to za ním. Rovněž se s odstupem času zamýšlí nad tím, jaký byl vlastně otec. Když přišla na svět starší Tereza, odešel na vojnu.
A pak začal hrát divadlo s takovou intenzitou, že na nic jiného neměl čas. Připadalo mu, že prkna, která znamenají svět, jsou tím nejdůležitějším místem na světě. Ale bylo tomu skutečně tak? Ke všemu hledal veké zážitky, velká vzrušení, protože se domníval, že to mu umožní lépe se vcítit do velkých rolí.
Bohužel, spořádaný rodinný život velká vzrušení neposkytuje, nepočítáte-li k nim přebalování dětí a vaření kaší. Naštěstí jeho andělíček strážníček zařídil, že do jeho života vstoupila Adéla. V pravý čas.
A on o ní mluví velmi hezky. Označuje ji jako ten nejlepší dárek, jako zachránkyni. Obdivuje ji kvůli tomu, jak se chová, jak přemýšlí, jak jedná s ostatními – s úsměvem, pozitivně, vstřícně. Langmajer cítí, jak se v její přítomnosti mění k lepšímu.
Tvrdí, že právě ona ho zachránila před naprostou zkázou. Doposud neměl domov. Tedy vlastně měl, ale nevydržel v něm, utíkal. Nechal se slyšet, že vlastně žil-nežil, pracoval-nepracoval, miloval-nemiloval.
Blížily se padesáté narozeniny a on cítil nutnost volby. Buďto bude i nadále pít, kouřit, střídat ženy jako šílený a zcela se obětovat práci, anebo zvolní, ostříhá se, zkusí sportovat, dospěje. Pro tu druhou možnost se rozhodl Adélinou zásluhou.
Pokouší se chovat jako dospělý muž. Mluví o zázraku, o tom, že je klidnější, když je ona nablízku. Vypadá to, že mu hlavou běží možnost, že by se mohl podruhé oženit, samozřejmě až se rozvede. Adéla neusiluje o nic jiného.
Možná dosáhne svého. Jejich okolí se shoduje na tom, že v Adélině společnosti se Langmajer mění v pěkně se usmívajícího beránka, i když už třeba něco popil a sedí u baru. A jakmile ona řekne: „Jde se domů,“ tak se jde domů.
.
