Kamil nebyl žádný pijan, samozřejmě občas si nějakou sklenici piva dal, a když šel jednou za týden do hospody na pravidelný sedánek s kamarády, přišel sice v náladě, ale jeho chování bylo takříkajíc v normě. Někdy byl i docela roztomilý. Jenže to se najednou začalo měnit. Přitom se nedá říct, že by byl závislý alkoholik. A já bohužel nevím, co se s tím dá dělat.

Svatební noc se nekonala

S Kamilem jsme nejdříve žili takzvaně „na hromádce“. Po šesti letech soužití, kdy jsme si užívali svobodného života, jsem otěhotněla, a protože nám spolu bylo dobře, rozhodli jsme se vzít. A to čím dřív, tím líp, abych se ještě vešla do normálních svatebních šatů. Svatba byla celkem v pohodě, já si přiťukla nealkoholickým šampaňským, zato Kamil se alkoholu nijak nezříkal. Musel si připít se všemi lidmi a vykřikoval, že svatbu má člověk jen jednou nebo pětkrát za život, a je tedy potřeba si ji řádně užít. Opil se tehdy hodně a dělal i trochu ostudu, jenže to se ženichovi ve svatební den odpouští. Ze svatební noci taky nebylo nic, ale to mi nevadilo, po tolika letech společného bydlení to nebylo zase tak důležité a stejně jsem byla hodně unavená. Náš život zase plynul jako dřív, jen s tím rozdílem, že moje těhotenství nebylo zrovna pohodovou procházkou růžovým sadem. Nejdřív mi bylo dlouho špatně, a když se rozbouřený žaludek konečně uklidnil, zjistili mi těhotenskou cukrovku a musela jsem dodržovat předepsaný jídelníček a režim.

  Těhotenství jsem protrpěla

I to pro mě bylo těžké, protože jsem pro změnu trpěla skoro vlčím hladem a často jsem si nějaké to sousto navíc prostě nedokázala odříct. Omlouvala jsem se sama sobě tím, že teď musím jíst za dva. Navíc mě mé rychle rostoucí bříško začalo zatěžovat a já vůbec neměla chuť na sex. Kamilovi to, jak se zdálo, nevadilo, o to víc a častěji se uchyloval ke sklence něčeho ostřejšího – a já byla ráda, že po mně nic nechce. Ale zase nepil pořád, protože musel chodit do práce a vozit mě na kontroly. Ke konci těhotenství už jsem se jen stěží valila a modlila se, aby se dítě co nejdříve narodilo.

Začal pít víc

Po narození syna Davida jsem byla stále vyčerpaná a nevěděla jsem, kam dřív skočit. Péče o miminko a domácnost mě zcela zaměstnala, a tak jsem si ani nevšimla, že Kamilova náklonnost k alkoholu se trochu stupňuje. Ale jinak se choval pořád stejně, dokonce se mi snažil i pomáhat, když to šlo. Navíc to jeho pití nijak nevybočovalo z běžné míry. Když syn trochu povyrostl, občas nám ho pohlídaly babičky, a my jsme si mohli spolu konečně někam vyrazit – do kina, na večeři, za kamarády do restaurace. Taková setkání se samozřejmě bez alkoholu neobešla, ale i když se občas stalo, že jsme toho vypili trochu víc, chovali jsme se k sobě hezky. V té době mě ani nenapadlo, že by se tohle mohlo jednou tak změnit.

  Najednou se začal chovat jinak

Zkrátka jsme si žili normální život jako většina ostatních lidí se všemi radostmi i starostmi, které k tomu patří. David časem dospěl a našel si dívku, se kterou začali bydlet v pronajatém bytě, ale často nás chodili navštěvovat. Až jednou to začalo. Slavili jsme v restauraci kamarádovy narozeniny, pilo se a dobře jsme se všichni bavili. Najednou se Kamil, už řádně posilněn alkoholem, zničehonic začal navážet do cizího pána u vedlejšího stolu. Obvinil ho, že se po mně dívá, a i když to vůbec nebyla pravda, začal mu vyhrožovat, že si to s ním vyřídí ručně. Naštěstí ho kamarádi včas zarazili a odvedli jeho pozornost jiným směrem. Já ale zůstala jako opařená, takhle se dosud nikdy nechoval. Druhý den se mi omlouval, že neví, co to do něj vjelo a koupil mi kytku.

Bude hůř?

Jenže podobné situace se začaly objevovat stále častěji, tedy v případě, kdy si dá o sklenku víc. Už není roztomilý, jako býval dřív, má vysloveně chuť se hádat. A hádá se pak kvůli naprostým hloupostem s kýmkoli, se sousedy, kamarády, se synem a nejčastěji se mnou, protože jsem hned „na ráně“. A když si ho nevšímám a nechci s ním mluvit, začne být na mě až zlý, naštěstí jen slovně. Jako by se jeho povaha začala měnit. Přitom nepije tak často a ne vždycky, když se napije, je takhle opilý. Takovou agresivní náladu mívá tak dvakrát, maximálně třikrát do měsíce. Ale jakmile to na něj přijde, je zle. V jednom takovém rozpoložení hrozně naštval Davida, protože mu začal říkat, že si našel naprostou nulu a že by si měl vybrat nějakou jinou holku, že má na víc. To Davida vytočilo, takže práskl dveřmi. Kamil sice zatím nikoho fyzicky nenapadl, a když vystřízliví, omlouvá se. Jenže David ani jeho přítelkyně už k nám nechtějí chodit. Doufám, že se Kamilovy stavy časem nezvrhnou ve fyzickou agresivitu.

Helena (49), Opava