Naše Kristýnka byla ve špatný čas na špatném místě. Babička stihla vnučku zachránit, ale sama za to zaplatila.
Bydleli jsme v domečku mé babičky. Když jsme neměli s Milanem kde bydlet, sama nám nabídla ve svém domku podkroví a my byli rádi za každou korunu, co jsme ušetřili. Nádherný vztah se vyvíjel i mezi ní a naší malou Kristýnkou. Byla jí tou pravou babičkou od Boženy Němcové.
Kristýnce byly tři roky, když se stala tragédie, která nám naše štěstí vzala. Jednoho dne se Milanovi podařilo velmi výhodně koupit veterána, sice ve velmi špatném stavu, ale nesmírné hodnoty. Pokud se ho podaří opravit.
Milan říkal, že z vydělaných peněz přistaví dětský pokoj v podkroví a opraví střechu. O vůz byl skutečně zájem. Každou chvíli se někdo přijel podívat. Po půl roce prací byl tento naleštěný unikát připravený na svoji testovací jízdu.
Radost byla předčasná
Milan i jeho bratr se na první jízdu vydali zodpovědně tehdy, kdy jsou silnice prázdné, v brzké nedělní ráno. Zdárně projeli několikakilometrovou trasou a v závěru zhruba tři sta metrů na to Milan šlápl. My jsme stály před domem a dívaly se – já, babička a malá Kristýnka. Ta stála před dílnou a nadšeně mávala.
Babička postávala nedaleko ní a já běžela do lednice pro vychlazený sekt, abychom to hned oslavili. To, co se odehrálo během několika sekund, se nedá vyprávět. Ve dveřích jsem se ještě otočila a scenérie, která se mi před očima zjevila, byla ta nejhorší v mém životě. Auto vjelo do volného prostoru před dílnou a ani o píď nezpomalilo.
Řítilo se přímo na naší malou. Byla jsem daleko, abych zasáhla. Babička to ale zvládla. Vyburcovala se k neuvěřitelnému výkonu, aby odstrčila Kristýnku stranou, ona sama uskočit ale už nedokázala. Auto ji srazilo a zastavilo se až o zeď dílny.
Tupý náraz, stále běžící motor a hrobové ticho přerušil křik Kristýnky. Z auta vyskočili manžel i jeho bratr. Hasiči dojeli během chvíle a také záchranáři okamžitě začali s oživovacími pokusy, ale babičku se přivést zpět k životu nepodařilo.
Její tělo záchranáři překryli bílým prostěradlem. Milana, který veterána řídil, odvezla sanita a do dvora tiše najel pohřební vůz. Nevím, co k tomu napsat více. Ztratila jsem milovanou babičku. Strašně moc nám všem chybí.
Karolína (55), Pardubice
