Už řadu let bojuje moje dcera se zákeřnou nemocí jménem roztroušená skleróza. Je velice statečná, ale bojím se, co bude, až tu nebudu já.
Ještě se celá klepu. Před chvílí mi volali z nemocnice. Leží tam totiž moje dcera Tereza. Před chvílí prý měla nehodu na silnici a zlomila si nohu. Copak se zase stalo. Rychle házím do tašky nějaké věci pro Terezku a běžím na autobus.
Terezka leží na posteli v nemocničním pokoji a tváří se provinile. „To nic mami, to bude zase dobrý. Jen se mi trochu zamotala hlava.“ Jo, bude to zase dobrý, snažím se ujišťovat v duchu sama sebe. Jenže vím, že už nikdy nic úplně dobrý nebude. Začalo to vlastně už před dvaceti lety.
Bylo to dítě plné života
Moje jediná dcera Terezka byla šikovné a čilé dítě. Dělala gymnastiku, hrála na klavír a moc ráda tancovala. V tanečních chodila do speciálek. A vím, že by se byla ráda věnovala tanci na profesionální úrovni. Ale chtěla také studovat vysokou školu. Jenže pak přišly první potíže.
Nikdo si nevěděl rady
To už byla Terezka na vysoké škole, když přišla jednoho dne domů celá vylekaná. Prý se jí na přednášce stalo, že najednou z ničeho nic měla dvojité vidění. Šli jsme samozřejmě hned na kontrolu na oční.
Vše ale bylo v pořádku. Za nějaký čas, ale začala Terezka pro změnu vidět rozmazaně. Lékařka usoudila, že potřebuje brýle. Tím to skončilo.
Potíže neskončily
Zase uběhl nějaký čas a objevily senové potíže. Terezku občas brněly nohy a cítila v nich takovou slabost, že nemohla skoro ani chodit. Začali jsme chodit po doktorech. Ale nikdonám nedokázal poradit.
Mezi jednotlivými příhodami totiž byla Terezka zdánlivě v naprostém pořádku. Jenže já věděla, že přinejmenším psychicky v pořádku není. Bývala vždy zdravá jako řípa a teď nevěděla, co se s ní děje.
Další dva roky
Po dvou letech se oči ozvaly znovu. Objevily se však potíže s chůzí a častá bolest kolene. Musela omezit pohyb, zapomenout na několikakilometrové procházky, které tak milovala. Naštěstí v té době chodila s Jiřím, kterého si ještě ten rok vzala. Čekala ji promoce a nový život.
Jedna rána za druhou
Terezka s Jiřím se moc těšili na miminko. Bohužel se dceři nedařilo otěhotnět. Nakonec se ukázalo, že problémy s početím má nejen moje dcera, ale i Jiří. Manželství se celkem rychle rozpadlo a dcera se dostala do velkých depresí a stresu.
Bylo jí třicet let a jednoho dne se kvůli bolestem nedokázala ani postavit na nohy. Měla zánět močových cest a horečky a byla neskutečně slabá. Magnetická rezonance prokázala roztroušenou sklerózu. Autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém napadá nervová spojení na různých místech mozku a způsobuje postupnou degeneraci.
Pozdní léčba
Okamžitě byla zahájena léčbu. Bohužel až deset let po prvních příznacích. Terezka se statečně drží, ale problémy s chůzí se jí neustále zhoršují. Neudrží rovnováhu a má narušené vnímání polohy.
Nejvíc jí škodí stres a oslabená imunita. Jenže to je právě to, co ji provází téměř neustále. I teď, pospíchala do práce, zatočila se jí hlava, škobrtla na schůdkách autobusu. A už je z toho zlomená noha.
Pro zdravého člověka nepříjemná komplikace. Pro Terezku horor. Bojí se totiž o místo vpráci. Profese, kterou miluje je totiž jediné, co jí zbylo. Jinak je sama a má jedině mě s tátou. Cio ale bude, až my tu už nebudeme?
Alena Ch. (65), Mladá Boleslav
