Akrofobie je označení pro chorobný strach z výšek. Je řazená mezi specifické, zato ale nejčastější fobie. Trpí jí 10% celkové populace a ženy postihuje dvakrát více než muže.

Nebezpečná sobě i okolí

Lidé trpící akrofobií mají strach z výšek a hloubek. Je pro ně problematické cestovat letadlem či lanovkou, vystoupit na rozhledny, pohybovat se v horách, ve výškách se dívat z oken či chodit na balkon. Hranice problematické výšky je individuální, někdo není schopen vylézt po žebříku či jít po schodech, jinému nedělá problém lézt na deset metrů vysoký komín. Důležité ale je, že pokud akrofobik dosáhne kritické výšky, setkává se s intenzivními pocity paniky a strachu. Objevuje se bušení srdce, třas, návaly horka a chladu, pot. Pro strach z výšek je typický pocit závrati – motání hlavy, dušnost, neschopnost pohybu a pocity na omdlení. Člověk v panickém stavu ztrácí soudnost a může být nebezpečný sobě i svému okolí.

Jak na akrofobii?

Léčí se podobně jako jiné fobie expoziční terapií. Nemocný postupně přivyká krizovým situacím, a tak zmírňuje a odbourává příznaky fobie, doplněné antidepresivy nebo anxiolytiky. Při léčbě strachu z výšek se také využívá virtuální techniky. A to hlavně v případě extrémních případů, kdy nemocný trpí tak silnou fobií, že není schopen podstoupit krizovou situaci ani v rámci léčby. V těchto případech se problematická situace nasimuluje virtuálně.

.