Narodil se do opavské umělecké rodiny. Sudičky mu daly do vínku obdivuhodný talent, zároveň zlověstnou kletbu. Nikdo z jeho rodu nežil déle než 55 let! Přemíru talentu měl po kom zdědit, maminka byla herečka, v době synova narození jí bylo devatenáct. S Borisovým otcem se záhy rozvedla, chlapci byl tehdy rok. „Přišel jsem na svět za pět minut dvanáct. Máma rodila tři dny.n I na hodinách bylo za pět minut dvanáct,“ vzpomínal na svoje narození. Též historka, jak přišel ke křestnímu jménu, nepostrádá humor. Rodiče se domnívali, že čekají dceru a že ji pojmenují Doris.
O nevěrách věděla
Narodil se syn, dostal jméno Boris, protože bylo tomu dívčímu podobné. Borise Rösnera (†55) potkal úděl hereckých dětí: Na jevišti se objevil už jako batole. Po matce zdědil také pohybové nadání, kdyby chtěl, mohl prorazit i jako tanečník. Prohlašoval: „V životě mě ovlivnily tři věci. Máma, divadlo a tanec. “Čtvrtá věc, o které mluvil nerad a která byla bolestná, byl úraz oka. Zasáhl ho střep z rozbité žárovky, na jedno oko oslepl. Řekli byste, že pro herce je to nepřekonatelná překážka, nikoli však pro herce Rösnerova formátu. Nezastavila by jej ani lavina, a úraz už vůbec ne. K překvapení všech se ve dvaceti oženil s dívkou Alicí, pocházející z rodiny vinařů z moravské Nové Vsi. Zdědil navíc i vinohrad, a naučil se tedy rozumět vínu. Ne každý ví, že byl rovněž velmi zručný. Jeden z dávných ctitelů jeho matky totiž malého Borise naučil kutilským dovednostem. Manželům se narodila jediná dcera Gabriela. Ovšem bylo tehdy veřejným tajemstvím, že paní Alice Rösnerová musí mít se svým mužem svatou trpělivost.
Vinař z donucení
Vlastně i sám herec o sobě tvrdil, že je vášnivý člověk – s vášní pro umění, pro víno, pro divadlo – ženy nevyjímaje. Co čert nechtěl, ženám se štíhlý, tmavovlasý umělec také dost líbil. Obdivovaly ho. A což teprve, když začal učit na DAMU. Žil na ostří nože, býval často vyčerpaný. V listopadu 1989 mluvil z tribun nejen za sebe, ale i za matku, která by určitě hrála velké role, kdyby jí to komunisté dovolili. Přiznával, že celý jeho život je chaos. Jediné, co v něm zůstávalo stejné, bylo manželství s Alicí.
Domů až k ránu
Boris přicházel domů k ránu, ona si četla, čekala na něho, dala mu večeři a neptala se, kde byl. Rösner o sobě tvrdil, že je hysterický egoista. Považoval za důležité, že vede klidný rodinný život. Řekl: „Nedovedu si představit, že bych žil v rodině, kde všichni berou své povolání a život podobně dramaticky jako já. Když mé ženě Alici v roce 1998 zavolali: Váš muž u nás leží na jednotce intenzivní péče, prý lakonicky zareagovala: To se dalo čekat, je cvok! Nic víc. Vyprávěl jsem to kolegům, kteří ji znají, a ti mi položili jen jednu otázku: A dál žehlila, ne?“ Alice však vše prožívala uvnitř. Respektovala, že má vedle sebe cvoka, a manžel byl rád, že je klid. „Nikdy jsme se nepohádali,“ vzpomínal. Neměli potřebu něco si vyříkávat.
Alice byla jeho anděl strážný
Alice učila angličtinu a němčinu a studenti ji měli rádi. Po maturitních večírcích ji Boris jezdil vyzvednout. Kluci na něho volali: „Jé, Boris!“ A holky se s Alicí loučily a brečely. Do Národního divadla nastoupil v roce 1987. Ve své poslední sezoně hrál tři velké role zároveň: Harpagona v Národním divadle, Cyrana v Divadle pod Palmovkou a navíc Fredericka v ABC. Tušil, že jeho čas bude kratší, než bývá zvykem. Vinu neslo rodové prokletí. Představitel Cyrana či Salieriho se trápil představou, že na světě nebude déle než 55 let, což je údajně osud jeho rodu.
Když se čas naplnil
Jeho prapředek Sixtus Rösner z bavorského rytířského rodu kdysi probodl v souboji švagra. A protože krvavý spor vznikl kvůli milence, Sixtova manželka jej i potomky proklela. Žádný z nich se nesměl dožít více než 55 let, což byl věk zabitého švagra. „Můj otec zemřel v devětačtyřiceti, matka ve třiapadesáti,“ naříkal herec. Kletba se splnila, Boris Rösner v pětapadesáti zemřel na rakovinu plic.
