Potíže s naším Rudou byly vlastně odjakživa. Můj bratr byl už v dětství nezvladatelný. Bohužel to nikdo důsledně neřešil.
Otevřeli se dveře a slyším svoje jméno. Mám teď na kolečkovém křesle vjet do soudní síně a svědčit proti Rudolfovi. Proti vlastnímu bratrovi, který mě na invalidní vozík dostal. A to všechno před očima našich starých rodičů, kteří si nedali říct a k soudu přišli.
Snad si myslí, že mi jejich přítomnost zabrání říct pravdu. Že zase budeme všichni krýt mého násilnického bratra. Tak jako jsme to dělali celý život. Ne, už nebudu nic skrývat a řeknu pravdu.
Šikana od dětství
Můj bratr Rudolf byl o dva roky starší. Ale rozhodně to nebyl bratr, který by svou malou sestřičku ochraňoval před světem. Naopak. Dělalo mu velké potěšení utahovat si ze mě, strašit mě a ubližovat mi.
Bral mi hračky, lechtal mě, až jsem se počurala a pak se za to hrozně styděla. Zavíral mě také do tmy na záchod. Dodnes z toho trpím klaustrofobií. Několikrát jsem si stěžovala rodičům, ale ty vždy nad tím jen mávli rukou. Prý jsou to normální klukoviny a já to tak musím brát.
Bratr byl úchylný
Jenže šikana a i fyzické napadání se z bratrovy strany postupně zvyšovalo. Když jsem pak byla starší, začal mě různě osahávat a nutil mě, abych já ošahávala jeho. S tím už jsem se samozřejmě už těžko mohla svěřovat rodičům.
Ti nakonec stále viděli Rudolfa růžovými brýlemi. On totiž navenek dokázal být docela společenský, zábavný a působil dojmem slušného, i když trochu víc energického mladíka.
Násilí neutečeš
Když mi bylo třináct let, Rudolf mě znásilnil. Pohrozil mi zároveň, že když jen ceknu, že mě zabije. Věřila jsem, že je toho schopen a mlčela jsem jako hrob. Opakovalo se to pak ještě několikrát.
Když jsem se pak na střední škole nastěhovala do jiného města na internát, myslela jsem, že jsem se bratra konečně zbavila. Byl to velký omyl. Občas se u nás u školy objevil na motorce a já musela dělat, co on chtěl. Nešlo jen o sex. Často ho bavilo mě jen tak psychicky týrat.
Nedal pokoj ani později
Když jsem se vdala a měla rodinu, trochu se stáhl. Myslela jsem, že bude klid. Jenže můj bratr měl v celém svém životě potíže. Střídal zaměstnání, protože nikdo nevydržel a dost často ho vyhodili sami.
Navíc začal brát drogy. A tak bylo jasné, že potřebuje peníze. Začal mě vydírat. Když mu prý nedám prachy, řekne mému manželovi, co jsme spolu prováděli. A já to prý dělala dobrovolně! Měla jsem z něj takovou hrůzu, že jsem věřila, že by vše podal tak věrohodně, že tomu každý uvěří.
Už jsem nemohla dál
Před půl rokem za mnou opět přišel. Byl v nějakém průšvihu a chtěl po mně 100 000. No ty jsem samozřejmě neměla. Byl strašně rozzuřený. Začal mě mlátit a řval, že ty prachy ze mě dostane.
Využil toho, že doma nikdo nebyl. Smýkal se mnou po kuchyni. Pak jsem pozpátku upadla na hranu stolu. Něco křuplo a já se zhroutila do tmy. Můj bratr mi přerazil páteř a já ochrnula na dolní polovinu těla. Svět se mi převrátil vzhůru nohama.
Jana L.(55), Znojemsko
