Nikdy jsem si neuměla vybírat partnery, a tak jsem se roky trápila. Když jsem tedy zjistila, že s tím vůbec nejhorším jsem těhotná, neřekla jsem mu to. A že má syna, se nikdy nedozví.
Nevím, jak je to možné, ale jsem typ, co si vždycky vybíral jen grázly. Buď měli opletačky se zákonem, nebo byli hrubí k ženám, mě nevyjímaje. Měli problémy s alkoholem, drogami nebo automaty… Radek měl jmenovaných negativ hned několik a ještě nějaké navíc. Několikrát jsme se kvůli nim rozešli a pak se ale zase dali dohromady. S odstupem času nechápu, jak je možné, že jsem mu na to vždycky znovu skočila. „Mě to mrzí, nebudu pít tvrdej, nikdy už tě neuhodím, to si radši useknu ruce,“ vykřikoval vždycky druhý den dramaticky. Divadlo dělat uměl, to ano.
Neplánované těhotenství
Naštěstí jsem si za posledním rozchodem už pevně stála a k žádnému vysvětlování jsem mu šanci nedala. Jaké pak ale bylo moje překvapení, když jsem asi po dvou měsících zjistila, že jsem těhotná. Zpočátku jsem totiž opožděnou menstruaci brala jako výsledek nervového vypětí. Pak jsem poprvé slyšela bouchat synovo srdíčko a rozbrečela se dojetím. Nemyslela jsem si, že ještě budu dítě mít. Bylo mi už devětatřicet a chlapi, se kterými jsem chodila, jak už jsem ostatně zmínila, se k zakládání rodiny nehodili. Následně jsem ale zpanikařila, protože jsem nechtěla, aby syn vyrůstal v prostředí, které by mu nabídl bývalý přítel.
Nic jsem neřekla
Nepřála jsem si, aby od něj odkoukal deformované vztahy k ženám a vstřícnost k alkoholu, a vlastně jsem nechtěla, aby se od něj učil cokoli. Rozhodla jsem se tedy před bývalým přítelem těhotenství zatajit. Když mě pak po několika měsících potkal s velkým břichem, řekla jsem mu, že čekám miminko se svým novým báječným přítelem. Do Dominikova rodného listu jsem uvedla „otec neznámý“ a byla jsem rozhodnutá, kdyby se bývalý přítel ještě někdy na syna jen zeptal, sbalím kufry a odstěhuju se jinam. Uteču před možností, že by mohl mého syna chtít vídat. Naštěstí to nebylo nutné, protože ačkoli byl Radek schopný ledacčeho, rozhodně se nechtěl o nikoho starat, takže ho ani nenapadlo se po možných rodičovských starostech pídit. Jsem šťastná, jak to dopadlo, a i když mi někdy bylo coby matce samoživitelce těžko, nikdy jsem nebyla, na rozdíl od doby s Radkem, nešťastná.
Dana K. (57), Praha
