Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla.
Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá po pokoji a kontroluje, jestli tu nic nenechali. Říká, že ne, ale nemá tak docela pravdu. Zanechávají tu mě a mé rozbolavělé srdce, vyhřezlé vzpomínky, které už asi nikdy nezaplaším. A tak dlouho se mi to dařilo, než jsme se zase potkali.
Myslím, že i Pavel na tom bude podobně. Stojí bezradně uprostřed pokoje a mlčí. Nakonec ho Dana dostrká až k autu. Pavel ke mně smutný pohled a z okýnka mi ještě zamává.
Byl můj první
Pavel chodil na střední o dva roky výš. Potkali jsme se na chodbě a hned mezi námi proskočila jiskra. Od té chvíle jsem se už těšila na každou chvilku, kdy se zase setkáme. Zamilovala jsem se. Pavel byl moje první opravdová láska, můj první kluk.
Vydrželo nám to nejen na střední, ale i po maturitě a možná by to vydrželo až dodnes. Kdoví. Pavel dokončil vysokou školu a já mezitím začala pracovat v jedné firmě. A tam jsem poznala Danu.
Já je seznámila
Dana byla čerstvě rozvedená. Byla velmi otevřená, byla s ní legrace a dost jsme se skamarádily. O Pavlovi ode mne hodně slyšela. Byla jsem stále ještě zamilovaná a pořád o něm mluvila. Vzbudila jsem proto v ní zájem.
Chtěla toho mého úžasného mužského také poznat. A tak jsme jednou na skleničku nešli ve dvou, ale ve třech. Dana mi Pavla schválila. Také se jí líbil. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Byla to přece kamarádka.
Začalo to nenápadně
Dana se mnou a s Pavlem začala chodit častěji. Někdy jsme poseděli ve vinárně, jindy si zašli tancovat. Nepřišlo mi to nijak divné. . Dana se občas na našich společných výletech s někým seznámila. Přišlo mi přirozené, že hledá partnera a my jí s Pavlem děláme „garde“.
Přála jsem jí, aby si našla někoho hodného, aby byla šťastná tak, jako já. My s Pavlem jsme už plánovali svatbu a já doufala, že mi Dana půjde za svědka.
Svatba nebude!
Už bylo prakticky vše zařízené, zbýval poslední den do svatby. V noci najednou někdo zazvonil u dveří. Stál tam dost podnapilý Pavel. Řekl, že si mě vzít nemůže, protože s Danou čeká dítě. Druhý den jsme svatbu zrušili a Dana si odvezla Pavla pryč. Nechtěla jsem vědět kam, nechtěla jsem ani jednoho už v životě vidět.
Setkání po letech
Teď jsme se zcela náhodou po mnoha letech setkali. Všichni jsme zestárli, ale zůstali jsme stejní. Dana, která dirigovala nerozhodného Pavla. A já zase zamilovaná do své první lásky. Při společné usmiřovací večeři se všechno vrátilo. A i po tak dlouhé době to bolí. A bolet nepřestane.
Marie S. (53), Nymburk
