Vím, že bych to neměla dělat, ale proč bych se otci mé dcery pořádně nepomstila. Tak jsem ho vykreslila v barvách, že se s ním ani nechce vidět.
Byla šíleně zamilovaná a Jakub moji lásku opětoval. Vypadalo to na štěstí, které vydrží až do konce života. Jenomže Jakub měl konzervativní dost bohaté rodiče, kteří zrovna nebyli nadšení z toho, že jsem se objevila.
Měli pro něho vyhlédnutou nevěstu. A i když se vzpouzel, bránil a prosil, stejně ho nakonec umluvili, aby mě opustil a vzal si tu hloupou holku Reginu. Regina totiž poocházela z velice dobře situované rodiny a podnik Jakubova otce prý potřeboval nějakou finanční injekci.
Uplatili mé svědomí
Když přišla na svět Eliška, byl už Jakub čerstvě ženatý. Já jsem zase nepřišla tak zkrátka, jejich zazobaná rodina přišla smlouvat už než se Eliška vůbec narodila. Ale když zjistili, že už nemůžu jít na potrat, a že vlastně bych ani nešla, nabídli mu odstupné.
Chtěl jsem je hned vyrazit z našeho ještě tehdy společného bydlení, ale Jakub mě umluvil. Že když už se nedá nic dělat, ať fotříček aspoň cáluje. On měl k otci takový podivný vztah, vlastně ho i trochu nenáviděl.
Za to, že mu odhání jeho životní lásku. Ale i Kuba byl tak trochu sobec, stejně jako jeho otec, takže se nechal umluvit. A vlastně i nešťastný byl napůl. Já úplně. Ale doba už je taková divná, nechala jsem se uplatit.
Místo laciné garsónky, ve které jsme s Kubou několik měsíců žili, mi přistál útulný byteček. Podkrovní, s terasou a nízkým nájmem, protože i ten dům patřil jejich rodině. Dát mi ho úplně zadarmo se jim nechtělo. Prý by to vypadalo divně. Ale já jsem měl mlčet o tom, kdo je otcem Elišky.
Auto za dceru
Když se Eliška narodila, zaparkoval mi Jakub před domem malé auto. Zazvonil, počkat až sejdeme a podal mi klíčky s takovým divným smutným výrazem. „Promiň,“ špitl. A tím jsme měli být s jejich rodinou vyrovnáni.
No, přiznávám, že mi každý měsíc přicházeli alimenty, i když Eliška měla v rodném listě poznámku, že otec je neznámý. Ale o tom všem moje dcera neví. Když se začala ptát na tatínka, řekla jsem, že to byl strašně zlý pán, který lidem ubližoval.
Nechtěla jsem už na Jakuba myslet, čím dál ví, jak se mu jeho dcera začala podobat, jsem ho začala nenávidět. Později už jí moje vysvětlení nestačilo. Jak zlý? Prostě alkoholik, rváč, a také zabil jednu holčičku.
To mi nakonec připadlo docela kruté a při dalším Eliščině výslechu jsem to opravila, že tu holčičku přejel opilý v autě. Aby si nemyslela, že ji opravdicky zabil třeba nožem a tak. Eliška pak měla jasno.
Nechtěla už o tom pánovi ani slyšet. Jednou jsem ji zaslechla jak se baví s dětmi a vykládá jim, že její tatínek byl moc bohatý, ale že se utopil někde v moři. Nevyčítám si tu lež a ani tu její. Pro nás se prostě Jakub utopil někde daleko v moři.
Marta I. (44), Karlovy Vary
