Celý život s jedním klukem?!

Říká se, že první lásky jsou pomíjivé a pro život nevhodné. Že by se na ně mělo jen s úsměvem vzpomínat. Můj příběh tvrdí opak. Naše láska začala ve čtvrté třídě.

Procházela žaludkem. Mirek míval o velkou přestávku hlad. Ne snad že by mu maminka nedávala svačinu, ale asi nebyla dostatečně velká. Celoživotní vztah tudíž začal tím, že mi Miroslav ze čtvrté lavice u dveří vytrhl svačinu a rychle ji snědl.

Byla to houska se šunkou. Byla jsem posedlá houskami se šunkou. Milovala jsem je. Incident skončil u paní učitelky. Plakala jsem, hladila mě po vláskách a na něho syčela: "Nestydíš se?" Byl nucen slíbil, že celou záležitost uvede do patřičných kolejí.

Den nato mi slavnostně odevzdal housku se šunkou zabalenou v ubrousku, který měl v rozích červené růžičky. Když jsem se šťastně cpala, soustředěně mě pozoroval a na závěr se zeptal, zda bych s ním nešla po vyučování ven.

K smrti jsem se vyděsila a odpověděla, že ne, protože shodou okolností mě rodiče mnohokrát a naposled před několika dny varovali před cizími muži. Vypadal dobře Pak mě celé měsíce nikam nezval, ale občas jsem při opisování z tabule zachytila jeho soustředěný pohled.

Byla jsem na to pyšná, protože Mirek vypadal dobře a holky se o něj zajímaly. V páté třídě jsem už byla taková světačka, že jsem prosbu, abych s ním šla ven, vyslyšela. Říkala jsem si, že vlastně není tak docela cizí, když spolu chodíme pátým rokem do školy.

Navíc jeho maminka vařila ve školní jídelně. Šli jsme na louku za školou, vila jsem věnečky z pampelišek a on mě zamyšleně pozoroval. Svěřil mi, že se asi jednou vezmeme, to mi vrtalo hlavou. Doma jsem kvůli tomu dokonce brečela, přišlo mi líto, že už přede mnou neleží žádná fascinující tajemství.

Vdám se za Mirka a hotovo. Třída nás vzala v úvahu jako pár. Musím říci, že jsem byla hodně zamilovaná. Holky si o nás šeptaly a vrhaly po mně kyselé pohledy. Záviděly. Jako pár snů V tanečních začala moje revolta.

Přece nebudu celý život s jedním klukem! Schválně jsem tancovala s jinými. Když byla dámská volenka, nikdy jsem pro Mirka nešla. Ale bylo mi ho líto, stál tam jako sloup, bledý a nevěřící, a vypadal, že omdlí.

Dokonce jsem přijala pozvání na rande od Tondy, ale po celou tu dobu, kdy jsme se procházeli parkem, jsem se více a více utvrzovala v tom, jak moc miluji Mirka. Na fotografii z tanečních jsme ostatně vypadali jako pár snů.

A to mě prosím dobré dvě hodiny přemlouval, abychom se spolu zvěčnili. Snímek mám zarámovaný v obýváku, poblíž fotografií dětí. Po maturitě jsme se totiž museli brát. A náš společný život mě snad opravňuje k tomu, abych řekla: nebojte se lásek z dětství, mohou být překvapivě pevné.

Hana M. (55), Přerov.

reklama
reklama

Komentáře