Každý chce znát své rodiče, ať jsou, jací jsou. Z vlastní zkušenosti ale vím, že začít je hledat není vždy to nejlepší rozhodnutí.
Zase jedna naprosto zbytečná hádka za námi. Tomáš nazlobeně vstal, práskl dveřmi a zmizel. Teď nás čekají dny plné ticha,kdy se neuvidíme ani si nezavoláme. Až do doby, než můj syn zase vychladne a konečně mi znovu zavolá. Vím, že to tak pokaždé skončí, přesto si nedám říct. Cítím povinnost upozornit ho na to, že geny jsou geny. A člověk před nimi tak snadno neuteče. Uvědomila jsem si to teprve před časem. Od té doby mě to ale zcela změnilo život. Jsem rozhozená a zoufalá.
Podivné dětství
Jako malá holka jsem žila s matkou a starším bratrem. Na otce si nepamatuji. Máma mi řekla, že umřel. Josef, můj bratr ale říkal něco jiného. I když to nevěděl přesně. On si ale ještě na nějakého chlapíka jako úplně malý pamatoval. Pamatoval si na jeho křik, na rády a matčin pláč, které slyšel z vedlejšího pokoje, když se schovával pod peřinou. Na chlapa, kterého se strašně bál.
Matka tvrdošíjně mlčela
Když jsem trochu povyrostla, chtěla jsem znát odpovědi na své otázky. Kdo je můj otec, kde je, proč odešel, proč se o nás nezajímá. Proč jsme se přestěhovali na druhý konec republiky, kde nás nikdo nezná. Ale máme pořád mlčela. Bratr brzy odešel z domu, oženil se a měl svůj život.
Odešla jsem také
Naše máma byla stále tichá. Ačkoli nebyl ještě zdaleka stará, žádného dalšího partnera si už nenašla. Jakoby prožila nějaké děsivé zklamání. Bála se mužů. Měla pár nových kamarádech, tvrdě pracovala. Náš vztah nebyl zrovna ideální. Nebyly jsme k sobě upřímné. Ona mi neříkala pravdu a já jí také ne. Naučila jsem se mlžit a říkat polopravdy, přesně tak, jak to dělala ona. Nakonec jsem také odešla z domu.
Chtěla jsem ho poznat
Čím více byla osoba mého otce zahalena do tajemna, tím víc jsem ho chtěla poznat. Říkals jem si, že mám na to právo. Nakonec se mi tedy přes známé podařilo zjistit o koho jde. Znala jsem tedy jméno, ale to bylo vše. Kde ten člověk žije, zda vůbec žije a co dělá, jsem ještě dlouho nevěděla.
Podařilo se nemožné
Nevzdávala jsem to a pátrala dál. Pomáhal mi v tom i můj manžel. Stačila jsem se totiž mezitím vdát. Zrovna, když jsem přišla z porodnice, přišel mi dopis od otce. Psal, že mě moc rád uvidí. Byla jsem z toho naprosto vykolejená. Měla jsem radost, že ho konečně uvidím. AS zároveň jsem měla hrozný strach. Jak se mám chovat k otci, který se na mě kdysi vykašlal?
Podivné setkání
Sešli jsme se v jedné restauraci. Přišel celkem pohledný chlapík, poněkud unavený životem. Choval se jako bychom se naposledy viděli včera. Nesnažil se mi nic moc vysvětlovat. Ono také neblyo co. Z mého života v dětství zmizel poté, co ho zatkli a odsoudili za vraždu. Ano, můj otec byl vrah a násilník! Nemohla jsem tomu uvěřit. A už vůbec ne tomu, když jsem zjistila, že během naší schůzky se mnou nechutně flirtuje a snaží se mě sbalit. Rychle jsem setkání ukončila. A naprosto znechucená utíkala domů.
Byla to osudová chyba
Jenže otec, který se nedávno vrátil z vězení, hledal své zázemí. J8 mu nechtěně otevřela svou náruč. Začal se proto pravidelně ozývat, navštěvovat nás. Jednou se přišel najíst, pod záminkou návštěvy svého vnuka. Podruhé si chtěl půjčit peníze. Byl to můj otec, nedokázala jsem ho natvrdo vyhodit. A on nás neustále pronásledoval. Zbavit se ho nebylo možné.
Nejsme jako on
Čím víc jsem poznávala otce, tím více jsem důvěrně poznávala všechny jeho špatné vlastnosti i jeho násilnickou povahu. I na mě vztáhl ruku, když jsem mu odmítla půjčit a místo toho mu vyčetla, že on do mě jako dítěte neinvestoval nikdy ani korunu. Dal mi takovou ránu, že jsem div neupadla. Ještě, že u toho nebyl můj manžel. Bůh ví, jak by to bylo dopadlo.
Pubertální průšvih
Když mi pak jednou večer volala policie, abych si přijela na služebnu pro svého syna, myslela jsem, že omdlím. Tomáš byl práv na vrcholu puberty a s partou sprejerů pomaloval nějaké nově zrestaurované domy. Byl to pěkný malér a syn měl rázem záznam v trestním rejstříku. Tehdy jsem to neviděla jako klukoviny, ale jako jasný důkaz, že člověk svým genům neuteče. A já i můj syn v sobě máme mimo jiné zločinecké geny mého otce!
Začala jsem nás sledovat
Tomáš dostal podmínku a musel na vlastní náklady škodu odstranit. Úplně jsem se zhroutila. Otec kriminálníka syn jednou nohou v kriminále. A já? Co já? Začala jsem se pozorovat. Najednou jsem měla tolik špatných vlastností, že bych si zasloužila zbytek života strávit za mřížemi. Úplně jsem tomu propadla. Představě, že ani já ani můj syn nemáme šanci se z téhle bryndy někdy dostat.
Rodina v rozkladu
Od té doby je u nás hrozné napětí. Manžel přestal mým strachům rozumět. Zlobí se, že se neustále hádám se synem. Jenže já ho potřebuji hlídat, aby znovu neuklouzl. To už by šel sedět natvrdo. A do toho se neustále objevuje můj otec. Vím, že bych ho měla ohlásit na policii, že nás obtěžuje a ohrožuje. Ale nedokážu to. Jsou to přece naše geny.
Tereza V. (50), střední Čechy
