Číslo devět mi nosilo smůlu

Říká se, že všechno na světě má duši. Platí to nejspíš i pro čísla. Když je urazíme, pomstí se nám. Jedna nešťastná příhoda z dětství mi totiž způsobovala nejrůznější životní tragédie.

Stalo se to před mnoha lety, ještě když jsem chodila do školy. Zrovna jsme měli týdenní sportovní kurz. Každý z nás dostal tričko se závodním číslem. Moc jsem si přála sedmičku, protože se o ní říká, že je šťastná, ale dostala jsem devítku.

Dnes mi moje reakce přijde absurdní, ale tehdy mě to děsně rozčílilo, že jsem s tím tričkem mrskla o zem a řekla, že závodit nebudu. Moje spolužačka Hanka dostala sedmičku a nabídla mi výměnu. Když mi dávala své tričko, podotkla, že se na mě ta devítka určitě bude zlobit.

Že prý čísla mají duši a pamatují si, když jim někdo ukřivdí. Samozřejmě mi to přišlo absurdní a k smíchu, jenže se ukázalo, že Hanka měla pravdu…

Hledala jsem souvislosti

Trvalo však dlouho, než jsem si ty události, ke kterým v mém životě pak došlo, dala do souvislosti s číslem devět. Třeba den, kdy mi přejeli mého psa Rika – stalo se to devátého října.

Bylo mi tehdy šestnáct a byla to pro mě obrovská rána. O dva roky později jsem si zlomila nohu – došlo k tomu devátého prosince, když jsem uklouzla na náledí. Moje první láska Petr, kterého jsem si i vzala a mám s ním dvě děti, mě opustil po devíti letech manželství.

Ale ani tehdy mi ještě nedocházelo, že za moji smůlu může číslo devět. Teprve když jsem na třídním srazu znovu potkala Hanku, která mi připomněla tu příhodu s výměnou trička, začala jsem se o všechny pohromy v mém životě více zajímat. A došlo mi, že si na číslo devět budu muset opravdu dávat pozor.

Dávala jsem si pozor

Možná vám to bude připadat směšné, ale začala jsem mít z devítky opravdu strach. Všechny důležité schůzky, lékařské prohlídky, pracovní pohovory a tak dále jsem si pečlivě plánovala, aby se neodehrávaly devátého dne v měsíci nebo v devět hodin ráno.

Začala jsem být až tak paranoidní, že jsem se každého muže, se kterým jsem se seznámila, ptala na datum jeho narození. Dva nápadníky jsem kvůli tomu dokonce odmítla. Teprve s Adamem, který se narodil na Nový rok ve čtyři hodiny ráno, jsem navázala hlubší vztah. Po necelém roce jsme se i vzali.

Omluvný rituál

Adam o mně věděl všechno, pověděla jsem mu i o tom prokletém číslu. K mému překvapení se mi nevysmál. Dokonce přistoupil i na to, že jsme na devátý den v měsíci nic důležitého neplánovali.

Jenže i přes všechna opatření jsem se zásahům do svého života stejně nevyhnula. Asi uhádnete, jaké datum zrovna bylo, když mě vyhodily z práce, nebo když nám cestou z dovolené vypovědělo auto službu. A přišly i horší věci.

Devátého března před dvěma roky mi zemřel otec na infarkt. Tehdy jsem se znovu sešla s Hankou a požádala ji o pomoc. Poradila mi, abych se číslu devět omluvila. Udělala jsem to. Zapálila jsem svíčku v kostele a požádala o odpuštění. Musím to zaťukat, ale od té doby se mi, ani mým milovaným, skutečně už nic zlého nestalo.

Zdena P. (49), Přerov

reklama
reklama