Sebevraždu spáchali její rodiče i prarodiče. Dáša je tak silná, že s tím dokázala žít dál.

Nepříliš romanticky vyhlížející Dáša Vokatá má za sebou naopak život romantický snad až moc. Kromě toho také dobrodružný, nebezpečný a v neposlední řadě nesmírně smutný. „Žila jsem v Ostravě a po sebevraždě mého táty, který se oběsil ve skříni na kravatě, se mi obrátil život,“ vypravuje tato silná žena. „Po jeho smrti jsem ve sklepě našla různé disidentské materiály, o jejichž existenci jsem neměla ani ponětí, ale o to víc jsem se o ně začala zajímat. Dala jsem výpověď v práci – tehdy jsem v laboratoři ve Vítkovických železárnách dělala rozbory oceli, vzala jsem ruksak, kytaru a odjela stopem po republice hledat lidi podobného smýšlení.“