V situaci, kdy se někdo trápí, může přijít laskavá pomoc z onoho světa.
Před časem naši rodinu postihla krutá a nenahraditelná ztráta. Pětiletý Martínek, můj vnuk, vběhl na silnici pod auto, které ho srazilo. Do nemocnice ho odvezli v kritickém stavu, ale druhý den svůj boj o život prohrál.
Stalo se to v altánu
Všechny nás to naprosto zdrtilo. Nejvíc moji dceru Kláru, která si vyčítala, že za Martínkovu smrt může ona, protože v kritickou chvíli nebyla doma. Zdržela se na nákupech. Kdyby se prý bývala vrátila dřív, nestalo by se to. Marně jsme to Kláře vymlouvali, trápila se tím čím dál víc – až jsem se bála, abych po vnukovi nepřišla ještě i o dceru. Pravidelně navštěvovala psychiatra, brala léky na uklidnění, ale zdálo se, že nic nepomáhá. Zeť byl z toho rovněž zoufalý, ale nevěděl, jak by mohl Kláře pomoci. Jednoho dne jsem uklízela v altánu na zahradě, když jsem najednou pocítila, že tam nejsem sama. Otočila jsem se a zastavil se mi dech. V rohu altánu stál malý Martínek!
Bylo to naše tajemství
Viděla jsem hned, že to není živý člověk, ale jen zjevení. Vnouček mě oslovil a řekl, že nechce, aby se jeho maminka dál trápila. Přál si, abych Kláru do altánu přivedla. Několik minut jsem se vzpamatovávala ze šoku. Potom jsem jako očarovaná šla za dcerou a řekla jsem jí, aby mě následovala. Nepřemýšlela jsem o tom, jak moc riskuji; Klára mohla přijít o rozum úplně. Dcera se nechala zavést do altánu a já jsem ji tam nechala s tím zjevením samotnou. Čekala jsem, že se ozve třeba zděšený výkřik nebo že se Klára zhroutí. Za chvíli ale vyšla ven a zdála se být v pořádku. Po tváři jí sice tekly slzy, avšak trochu se i usmívala. Nikdy jsem se neptala, co jí duch malého Martínka řekl – určitě ale něco v tom smyslu, že je třeba žít dál. V rodině tahle příhoda zůstala tajemstvím nás dvou. Dcera se rychle dala do pořádku a do roka znovu otěhotněla. Narodila se jí holčička a dostala jméno Martinka.
Jiřina S. (56), Kolín
