Děsivá tvář zastrašila vraha

Koupili jsme vilku za podezřele málo peněz. Brzy jsme pochopili, proč byla cena tak nízká. Nebydleli jsme v ní totiž sami.

Vybalovali jsme s manželem už poslední věci a byli jsme šťastní. Sehnali jsme za úžasnou cenu krásnou vilku. Po tom jsme vždy toužili. Bylo až k neuvěření, jak byl domek z devatenáctého století zachovalý. Jediné, co nám bylo záhadou, proč byl prodán tak lacině. Ulehla jsem do čerstvě povlečených peřin a slastně se roztáhla přes celou půlku postele. Netrvalo dlouho a usnula jsem hlubokým spánkem po vyčerpávajícím dni, plném rozbalování krabic. Vše se zdálo perfektní. Zíral na mě šílený muž I druhou noc jsem usnula bez problémů. Nicméně mé spaní už tak poklidné nebylo. Manžel se neustále převaloval a mě tím probouzel. Ani já se necítila dobře. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Byla nejčernější noc, jakou jsem v životě zažila.

Odbila třetí hodina ranní.

Okno bylo otevřené dokořán a do naší ložnice proudil studený vánek. Otevřela jsem oči do černé tmy. Můj zrak pomalu rozpoznával obrysy nábytku. Podívala jsem se do okna a ztuhla hrůzou. Stál tam muž. Jeho pohled byl šílený. Měl děsivý úsměv od ucha k uchu, jeho pohled směřoval kamsi do stropu, ale já přesto cítila, že upřeně zírá na mě. Jen stál a usmíval se jako šílený maniak. Polil mě studený pot, rozbušilo se mi srdce a začala jsem křičet hrůzou. Tím jsem probudila manžela. Záhadný muž zmizel a nebylo po něm stopy. Doufala jsem, že se nevrátí K mému neštěstí jsem však onu šílenou postavu vídala všechny nadcházející dny.

Nevynechal jedinou noc.

Každý večer jsem usínala v hrůze a strachu. Bylo to peklo, bála jsem se noci. Marek mi to však nevěřil. Když jsem ho vzbudila, postava zmizela, jako by byla z temného, démonického světa. Oči toho muže budily takovou hrůzu, až na mě šly mdloby. Situace se stala nesnesitelná. Nechtěli jsme se domu vzdát, manžel se k němu upnul, a tak pro mě nebylo úniku. Přesvědčila jsem ho tedy alespoň, abychom se přesunuli z ložnice do obýváku a spali tam. V obývacím pokoji se hlava šílence neobjevovala.

Lupiči se krádež vymstila

Jednoho večera mě neprobudil zběsilý pohled muže u okna, ale výkřik a rána z naší ložnice. Vyskočili jsme s manželem z postele a rozběhli se na místo křiku. Na zemi tam ležel neznámý muž v mdlobách. V rukou držel nůž a na hlavě měl masku. Neváhali jsme a zavolali rychle policii, která bleskově přijela a maskovaného muže vzkřísila. A jak se ukázalo, muži zákona toho muže dobře znali. Byl to muž, který vylupoval rodinné domky a neváhal i zabít. Policii dlouho unikal. Teď ale stál uprostřed naší ložnice, třásl se po celém těle a policii se vůbec nebránil. Při odchodu opakovaně a zmateně vyprávěl historku o muži se šíleným úsměvem a očích v sloup, který se před ním vynořil. Toho neznámého muže s maniackých úsměvem a zběsilým pohledem jsem od té doby už nikdy v našem domě neviděla. Nevím, odkud přišel a co byl zač, ale zachránil nám majetek a možná i životy.

Vendula T. (47), Příbramsko.

reklama
reklama

Komentáře