Tak ošklivé zvíře jsme do té doby neviděli, manžel ho ale musel mít. Nevím, proč mu říkali Julinka, když to byl ON a zlomyslný raťafák k tomu!
Stalo se to před dvaceti lety, když jsem došla k názoru, že si vezmeme z útulku pejska. Manželovi se ten nápad nelíbil, nakonec ale rezignoval. V útulku bylo psů požehnaně, vrtěli ocásky a předváděli, jak moc jsou milí. Jen jeden ne.
Seděl zády a zarytě zíral do země, i když jsme se ho snažili nalákat na pamlsek. Vypadalo to, že medituje nebo je hluchý. Protáhla jsem ruku do kotce, abych psíka pohladila. Ten pohled, co na mě vrhnul, mě ale paralyzoval. Prudce jsem se narovnala, až jsem se udeřila do hlavy o manželovu bradu.
Ten hlasitě zaúpěl. „Tatí, mami, koukejte, ten pejsek se směje!“ vykřikla Verunka nadšeně. Zvíře skutečně vypadalo, jako by se zlomyslně smálo, celý hřbet se mu třásl, jak se bavil. „Raťafák!“ vydechl manžel.
Musel ho mít
Vždycky jsem ho podezírala, že pes z jeho oblíbeného kresleného filmu Méďa Béďa je jediné zvíře na světě, které by chtěl. Tak jsme si nesli domů Julinku! Nechápali jsme, proč ten pes dostal takové jméno. Nebyl přece fena! Jeho majitelka, která zemřela, tak psa pojmenovala, a on na to bohužel slyšel.
Julinka se ukázal jako chytré, mazané a děsně škodolibé zvíře. Spadeno měl hlavně na slepice, které s oblibou vyprovokoval k hysterii a pak se chichotal tím svým děsivým způsobem. Občas se podhrabal k sousedům a tam jsme viděli na vlastní oči, jak to vypadá, když „čert na koze jede“. Jak zpívá známá kapela.
Náš hafan Julie se proháněl na sousedovic koze nejprve kolem domu a pak spolu vyrazili do pole. Další oblíbenou zábavou zvířete jménem Julie bylo číhání pod tújí u vrátek. Jakmile někdo vkročil na náš pozemek, vynořila se psí hlava v tichosti zpod túje a dotyčného kousla a pak rychle zmizela.
Jednou kousl Julie u vrátek pošťáka, a ten byl přesvědčený, že ho uštkl had. Když bylo Julii šestnáct let, byl už tak nemocný, že se z něho stal hodný pes, co měl také různé diety. Zemřel přesně na Silvestra v jednu ráno, našli jsme ho ležet mrtvou pod stolem.
Zvláštní konec
A nebylo to vinou petard, které se o půlnoci odpalují. Julie využil půlnoční zmatek a stáhl si ze stolu ubrus se vším, co na něm bylo. Snědl mísu se sýrem a salámem, i tu s cukrovím a vylízal všechen alkohol ze sklenic, které popadaly.
Šampaňské, víno, fernet a zelenou. Podlahu vylízal dokonale. Pak ulehl pod stůl a odebral se na věčnost. Tak odešel pes jménem Julinka, na kterého stále vzpomínáme.
Marcela (63), Cheb
