Snem většiny žen je vdát se, mít hodného muže a děti. Na cestě za jeho splněním ale můžeme udělat osudný krok vedle a pak celý život trpět!
V dřívější době, když si žena do určitého věku nenajde partnera pro společný život, začne panikařit. Mně se to stalo po oslavě pětadvacátých narozenin. Měla jsem za sebou dva neúspěšné vztahy a zoufale jsem se rozhlížela po někomu, komu bych konečně řekla své „ano“. Osud mi do cesty přihrál Láďu, který se právě vrátil ze zahraniční montáže. Začali jsme spolu chodit a já si už po týdnu byla jistá, že je to ten pravý.
Začal se měnit až po svatbě
Dnes, po mnoha letech vidím, že jsem byla naivní nevěsta, co se chtěla rychle provdat, zkrátka za každou cenu. A ta cena byla opravdu vysoká. To jsem ale předem samozřejmě nevěděla. Láďa mi připadal jako ideální chlap. Pozorný, ohleduplný, klidný, uměl naslouchat. Rozuměli jsme si po všech stránkách. Co bylo ale nejdůležitější, souhlasil, že se vezmeme. Svatbu jsme měli čtyři měsíce po seznámení. Láďa měl od podniku slíbený byt a ten také dostal. Ještě měsíc po našem sňatku všechno vypadalo ideálně a na budoucnost jsem se dívala růžovými brýlemi. Pak se ale můj muž začal měnit. Nejprve nenápadně. Až časem jsem si totiž uvědomila, jak si stále více prosazuje svou. Skoro jako bych neměla nárok na svůj názor, ať už se jednalo o cokoliv. Mluvil mi do toho, co mám vařit, kde mám nakupovat a určoval program na víkend. Nejprve mi to nevadilo, ale když jsme se poprvé prudce pohádali, protože jsem se místo domluveného výletu chtěla po čase setkat s kamarádkou, hodně mě to mrzelo. To byl ale teprve začátek špatných dnů!
První dítě a první facka
Svatba byla prvním krokem, dítě v mém životním plánům hned tím následujícím. Nejprve se nám miminko počít nedařilo, ale za půl roku jsem otěhotněla. Tehdy se Láďa naposledy choval slušně. Během těch devíti měsíců se dokázal i docela starat o různé věci. Poté, co na svět přišel syn Lukáš a já na něho pochopitelně upřela svoji pozornost, začal manžel na dítě žárlit. Místo toho, abych se cítila jako šťastná matka, prožívala jsem čím dál větší napětí. Po jedné zbytečné a velké hádce jsem dostala od manžela první facku. Šokovalo mě to, ale neměla jsem sílu s tím něco dělat. Byla jsem vlastně Láďovi vydaná na milost a nemilost. Kam bych šla a jak bych se uživila? Rodiče se mezitím rozvedli, žili s novými partnery a já se s nimi moc nestýkala. A kdo by stál o rozvedenou matku s malým dítětem? Nezbývalo mi než zůstat a trpět. Manžel si toho bohužel byl velmi dobře vědom!
Syn ho prosil, ať mě nebije!
Teď, když je mi padesát a syn je dospělý, se mi ta situace posuzuje jinak. Víc než patnáct let jsem musela snášet život s tyranským mužem, který mě omezoval úplně ve všem. Často mě zbil, i když jsem poníženě prosila za odpuštění. Vynucoval si, abych mu byla po vůli bez ohledu na moje pocity. Nikdy mi nezmizí z paměti scéna, kdy desetiletý Lukáš s pláčem tahal svého otce za ruku a prosil ho, ať mě nebije! K dovršení všeho se provalilo i to, že Láďa celou dobu našeho manželství udržoval kontakty s různými milenkami. Dodnes si vyčítám, že jsem žádost o rozvod nepodala dřív. Byla jsem slabá a zahnaná v koutě. Když jsem k tomu konečně našla odvahu, manžel úplně obrátil a začal mě přesvědčovat, že se všechno změní. Už jsem mu nevěřila. Absolvovali jsme nechutné rozvodové řízení, kdy jsem musela čelit vymyšleným obviněním. V té době už byl naštěstí Lukáš plnoletý a tak jsme se vyhnuli sporům o naše jediné dítě. Po rozvodu jsem se odstěhovala na opačný konec republiky a doufám, že svého bývalého muže už nikdy neuvidím. Dobře vím, že život jsem si zkazila sama, svojí slabostí. Snad můj špatný příklad pomůže přesvědčit ženy, které mají stejný problém, aby ho řešily dříve než já!
Pavlína B. (50), Tachov
