Kdysi dostával jednu roli za druhou, před svou smrtí se ale z MILANA ŠIMÁČKA (†56) stala zapomenutá hvězda s obrovskými dluhy!

Ještě v červnu roku 2018 se všichni podivovali nad tím, jak je možné, že Milan Šimáček (†56), kterého si diváci pamatují z filmu Tankový prapor nebo Černí baroni, tak rychle zhubl.

Rozhovory ale neposkytoval, proto mohli kolegové a fanoušci jenom hádat. Když na světlo světa vyšly informace o tom, že herce trápí dluhy, všichni přičítali shozená kila stresu. Bohužel se brzy ukázalo, že skutečnost je daleko horší.

Do problémů ho dostal byt

„Žil jsem v bytě sto metrů od Staroměstského náměstí, ten mě zválcoval,“ šel nakonec s pravdou ven Šimáček. Z obrovského bytu nechtěl odejít, ale aby si ho mohl dovolit, musel si půjčit.

Trápilo ho, že se do problému dostal vlastní vinou, kdy si žil na vysoké noze, ale přitom měl hluboko do kapsy. Přesto pevně věřil, že dluh ve výši několika desítek tisíc korun se mu podaří splatit co nevidět. Dostal roli ve filmu a hrál i v divadle. Vidina lepších zítřků ho uklidňovala.

Jenže tím jeho pracovní příležitosti končily. Ač se snažil dostat roli v seriálu, seč mu síly stačily, režiséři o něj nestáli. Každý už ho považoval za dávno vyhaslou hvězdu, která nemá co nabídnout.

Co všechno tajil?

Pár měsíců po tom, co musel Milan veřejně přiznat finanční potíže, se na něj valila další bomba v podobě odhalení skutečné příčiny jeho hubnutí. Zpočátku se snažil tvrdit, že se pouze chtěl dostat do kondice, ale ukázalo se, že mu lékaři diagnostikovali zhoubnou rakovinu jater.

Snad proto, že věřil, že ji dokáže porazit, neřekl o své nemoci ani svým přátelům. Věděli o ní pouze ti nejbližší členové rodiny. Bohužel se tak nestalo a on nemoci podlehl. Své smrti se vydal vstříc tím, že odmítl lékaři naordinovanu chemoterapii a místo toho se rozhodl s nemocí bojovat pouze změnou životního stylu a přísnou dietou.

Ani tak se ale neobrátil zády k řešení svých problémů a zachoval se jako čestný muž. Povedlo se mu před smrtí splatit všechny své dluhy a z tohoto světa tak mohl nakonec odejít v klidu a s čistým svědomím.