Měli jsme vážné problémy, ale naštěstí jsme potkali dobrého anděla.
Po předčasné smrti manžela jsem dlouho truchlila a nikoho jiného jsem nehledala. Uzavřela jsem se do sebe a s výjimkou dcery skoro s nikým nekomunikovala. Nového partnera jsem si našla až po sedmi letech.
Krize se prohlubovala
Vedle Marka jsem se znovu cítila dobře. Byl rozvedený, poté, co si jeho žena našla jiného muže. Měl klidnou povahu a nikdy nikam nespěchal. Dával mi se vším čas. Získal si moji přízeň natolik, že jsme spolu začali bydlet.
Nebývá jednoduché vyladit společný život, pokud už mají dva dospělí lidé své návyky a styl života. Proto jsem se příliš nedivila, když jsme se občas dokázali ohledně některých věcí docela ostře přít.
Nikdy to ale neskončilo žádný dramatem. Pak ale přišly i pracovní problémy a ty se do našeho vztahu promítly. Najednou jsme se hádali častěji a padala i slova, kterých jsme pak litovali.
Dostali jsme se až do stavu, kdy jsme byli blízko rozchodu. Marek jednoho dne navrhl, abychom se vydali na delší pěší túru do přírody a tam si všechno řekli naplno. Souhlasila jsem.
Poslalo ho samo nebe?
Po hodině chůze lesem jsme v klidu dospěli k závěru, že náš vztah ukončíme, dokud na něj máme hezké vzpomínky. Pak se ale stalo něco neobyčejného. Najednou se před námi rozzářilo bílé světlo a my jsme viděli, jak na cestě proti nám stojí tajemná krásná postava.
Přitiskla jsem se k Markovi. Ani jeden z nás nebyl schopen se pohnout. V té bytosti jsme poznali anděla. Začal k nám promlouvat. Řekl, že jsme si souzeni a že v sobě máme najít sílu současné problémy překonat.
Po pár minutách to zjevení zmizelo. My jsme se drželi za ruce, a když jsme se na sebe podívali, bylo nám jasné, že tento zásah nadpřirozených sil na nás hluboce zapůsobil.
Věděli jsme, že nám to nikdo z našich známých neuvěří, ale podstatné bylo, že zůstaneme spolu. Trvá to dodnes a kdykoliv se náš vztah nějak začne vyhrocovat, připomeneme si to setkání s andělem, a vše je zase dobré.
Jana V. (56), Olomouc
