Dobře míněný dárek připravil tatínka o život

Tatínek celý život odmítal létat. Bál se, že s ním letadlo spadne. Za velké podpory jeho kamaráda Vildy jsme ho nakonec přemluvili. Byl to náš společný dárek k jeho šedesátinám. Z výletu se ani jeden nevrátil.

Tatínek byl vždy bodrý chlapík, který se vrhal i se šedesátkou na krku do všeho po hlavě.  Jediné, čeho se bál, bylo létání, ale chtěl to zažít.  Jeho kamarád Vilda vlastnil malé sportovní letadlo a řadu let ho přemlouval, že se spolu vydají na dovolenou vzduchem, až jednou řekl ano, protože dárky se prý neodmítají.

Příprava na dovolenou a velké loučení

Domluvili se, že spolu odletí na dovolenou do kouzelného chorvatského letoviska. Cestovní horečka před výpravou naskočila týden dopředu. Večer před odletem byl tatínek před odletem velice nervózní, a tak jsme mu navrhovali, aby to zrušil, ale druhým dechem jsme dodávali, že se připraví o jedinečný zážitek a skvělý odpočinek u moře. Řekl, že přeci není žádná bábovka, že by pak s chlapama v hospodě do konce života nevydržel, takže poletí. Celá rodina jsme tehdy vyrazili s tatínkem na letiště, abychom jsme mu byli oporou. Byla sobota, takže jsme ho mohli doprovodit téměř všichni. Jela jsem já s mužem i dětmi, bratr s dcerkami a maminka. Loučení bylo, jako bychom se měli vidět naposledy v životě. Bylo to velice dojemné a já jsem si uvědomila, jaká jsme skvělá rodina, jak držíme při sobě a jak se máme všichni rádi. Malé letadlo se rozjelo po dráze a začalo se pomalu vznášet k azurové obloze. Všichni jsme mávali, jak jen nejvíce to šlo. Bavili jsme se na tatínkův účet, ale byli jsme přesvědčeni, že si to opravdu užije a pak jsme se rozjeli do svých domovů.

O neštěstí jsme se dozvěděli z televize

Po dobrém obědě jsme se oddali siestě, ze které nás vyrušil můj bratr. „Zapni rychle televizi, zprávy na ČT,“ vyhrkl ze sebe. Nevěděla jsem proč, ale v jeho hlase bylo něco zlověstného, co mne zneklidnilo. Už jsem jen zaslechla, že se odpoledne zřítilo malé letadlo. Na palubě měli být pilot a jeden pasažér, nehodu prý nepřežili. Přesné příčiny havárie v ten moment zatím ještě nebyly známy. Na místě zasahovaly všechny složky integrovaného záchranného systému. Okamžitě jsme se s bratrem rozhodli, že se tam společně vydáme, ale mamince zatím nic neřekneme. Během patnácti minut jsme byli na cestě a za necelé dvě hodiny jsme byli na místě. V poli ještě zasahovali policisté a lidé z ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Malé letadlo bylo zcela zdemolované. Jeho barvy odpovídaly tomu, jaké měl Vilda. Během velice krátké doby, jsme zjistili podle zavazadel, že se opravdu jednalo o let Vildy a našeho tatínka. .

Poslední věta

Stále nás provázejí neutuchající výčitky, že jsme ho k tomu vlastně přemluvili, že jeho tragická smrt ulpívá na nás. Nikdo z nás se s tím nedokáže vyrovnat. Jediné, co je nám mírnou útěchou v naší bolesti je to, že jsme se s ním dojemně rozloučili před tím, než se vznesl k oblakům. Provždy mi bude v uších znít jeho poslední věta, se kterou se s námi loučil: „Já to snad nepřežiju.“    .

.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden