Osud byl k herečce ze seriálu Ulice pořádně krutý. Martina Randová (53)  toužila po partnerovi a dětech, nebylo jí ale dopřáno.

V poslední době se proslýchá, že by se jí velký sen přece jen mohl splnit. Samozřejmě na vlastní miminko už je nejspíš pozdě, na milujícího chlapa po boku ale nikoli. A ten by třeba mohl přivést potomky z předchozího vztahu! A někdo takový se už možná rýsuje.

I s dětmi?

Nasvědčovaly by tomu některé indicie. Povídá se, že Randová září jako sluníčko. Z natáčení nekonečného seriálu ji měl navíc údajně vyzvedávat sympatický chlapík.

Zkrátka to vypadá, že se na Randovou nakonec přece jen usmálo štěstí. Zatím je vše asi v začátcích, ostatně sama herečka se podle všeho nechce svěřovat s detaily. Dávalo by to smysl, pokud by nic nechtěla zakřiknout.

Ovšem mezi kolegy prý měla utrousit něco ve smyslu, že se chystá večeře, která bude i s dětmi. Těžko říct, co tím myslela a jestli je tato interpretace správná.

Chyběla jí mužská náruč

Pokud ale ano, dalo by se z toho vyčíst, že její nový objev opravdu má vlastní potomky. Zřejmě se nenajde nikdo, kdo by to herečce nepřál. Nikdy se netajila tím, že si vztah moc přeje, ale zkrátka má na muže smůlu.

„Doufám, že to nebude znít nějak přehnaně intimně, že se nemám ke komu v noci jen tak přitulit. Chybí mi mužská náruč,“ tvrdila před časem. Nikdy nebyla na seznamkách, rande naslepo ji děsilo.

Říkala, že musí muže napřed poznat, ale že se zamiluje třeba až po roce, po dvou. Také se špitalo, že je dlouhodobě zamilovaná do kolegy a dobrého kamaráda Martina Zounara (57). Ten byl ale buď zadaný, nebo zkrátka nebyla ta správná doba něco si začínat.

Kdo by mohl být jejím vyvoleným, je zatím jen ve fázi spekulací. Ale vzhledem k tomu, že vždy dávala přednost delšímu poznávání, je to asi někdo, koho blízko sebe má už nějakou dobu.

Ten pravý?

Kdysi uvedla, že je kolem ní sice spousta zajímavých chlapů, ovšem většinou touží po mladších ženách. Je tedy možné, že se konečně našla výjimka a člověk, se kterým najde vše, co tak dlouho zoufale hledala. Ne nadarmo se říká, že krásné věci přicházejí v době, kdy je nejméně čekáme.