Je tomu jen pár dnů, co nás navždy opustila, a tak tomu ještě stále nechceme uvěřit. Yvonne Přenosilová měla tak barvitý život, že by to vydalo na román, jehož první kapitola se začala psát dva roky po válce.
Začalo to už seznámením jejích rodičů. Otec Jiří, důstojník Československé armády, se s její vídeňskou matkou, které Yvonne s něžností sobě vlastní říkala Ropča (zkratka pro ropuchu), seznámil v baru v dalekém Jeruzalémě, kam chodíval hrát hostům na klavír. Dcera se však narodila jako jedináček až dva roky po konci války. V Praze.
