Můj čas na kafíčko

Dostala jsem druhou šanci

Sama si můžu za to, že jsou vztahy v naší rodině tak napjaté. Jediný, kdo mi dokázal odpustit, je vnučka, pro kterou bych doslova dýchala.

Ne vždy se nám život vyvíjí tak, jak jsme si vysnili. A bohužel si za to občas můžeme sami. Musím přiznat, že jsem asi nikdy nebyla dokonalou maminkou pro své dva syny. Vlastně jsem po dětech ani tak netoužila, ale můj manžel Jiří ano.

A protože jeho jsem milovala, splnila jsem mu sen a porodila dva kluky, Jakuba a Mirka. Samozřejmě že jsem měla kluky ráda, ale role matky pro mě asi nebyla tím, co by mě naplňovalo. Když to šlo, šli do jesliček a já se vrátila do práce.

Ze vztahů synů jsem nebyla nadšená

Jak kluci rostli, byli si dobrými parťáky, můj manžel se jim věnoval naplno, na víkendy je bral na chatu a já většinou zůstávala v Brně v našem bytě, abych si užila trochu „svého klidu“. Něco se ve mně ovšem zlomilo v okamžiku, kdy si Mirek i Kuba našli přítelkyně, které obě velmi brzy nato otěhotněly, a tak se u nás měly chystat hned dvě veselky.

Najednou jsem měla pocit, že je oba ztratím, a přiznám se, že jsem z jejich vztahů nebyla úplně nadšená. Když se narodila vnoučátka, jeden vnuk Tomášek a vnučka Karolínka, vztahy se po pár měsících urovnaly a já je všechny pozvala na večeři.

S občasnými výkyvy jsme roky žili celkem v poklidu, já začala jezdit sem tam i na chatu a občas i hlídala vnoučátka. Hlavně Karolínka u nás byla často, a tak jsem si k ní vytvořila zvláštní pouto. Můj život se ale zhroutil jak domeček z karet, když můj manžel zemřel na rakovinu.

Po smrti manžela jsem byla nesnesitelná

Ačkoli se o mě i o umírajícího Jirku synové dobře starali, jakmile Jirka odešel, já začala nenávidět všechny okolo sebe a bohužel jsem svůj vztek ventilovala i na kluky a jejich ženy. A nejvíc jsem dala zabrat Mirkovi, kterému jsem po několika neshodách řekla, že už ho nikdy nechci vidět a ať jde s celou rodinou k čertu.

I když se mě snažil kontaktovat, já jsem o to nestála. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem v jednom záchvatu vzteku Mirkovi zavolala, že jsem ho vydědila a nechci ho v životě vidět.

Jak už to tak bývá, po čase jsem si uvědomila, jak moc jsem svým dětem ublížila, a chtěla to napravit. I když se mi se synem nepodařilo vztahy urovnat, toužila jsem alespoň po tom, aby mi odpustila Karolínka, která mi velmi chyběla.

Nemohu být pyšnější babička

Proto jsem si přes vnuka zjistila, kde bydlí, a napsala jí dopis, kde jsem se za vše omluvila a prosila o odpuštění. Bylo mi jasné, že to bude probírat s Mirkem, a tak jsem ani nedoufala, že by se mi ozvala. Ale čtrnáct dní nato, co jsem dopis odeslala, mi zazvonil telefon a v něm se ozvala Karolínka.

Byla jsem štěstím bez sebe. Domluvily jsme se, že zajdeme na kávu a popovídáme si. Vnučka mi hned navrhla, že se nebudeme bavit o minulosti ani o tátovi. Souhlasila jsem a hned jsem se dozvěděla, že studuje na veterině, a nemohla jsem na ni být pyšnější. Dodnes jsme v neustálém kontaktu a já si uvědomuji, o co jsem ty dlouhé roky přicházela.

Blanka D., 63 let, Brno

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden