Svatba byla na spadnutí. Můj nastávající mě pozval na úžasnou exotickou dovolenou, kterou zařídil přes internet.
Nikdy na ni nezapomenu. Přítel mě požádal o ruku a při té příležitosti přichystal pod stromeček velkorysý dárek. Silvestra oslavíme společně i s mou dvanáctiletou dcerou na Jamajce! Řekl, že všechno vyřídí sám – přes internet. A to nám málem zničilo vztah. Začalo to na letišti V den odjetu jsme dorazili na ruzyňské letiště a paní nám během odbavování zavazadel řekla, že nemáme nárok na umístění kufrů do zavazadlového prostoru, poněvadž to nikdo nenahlásil, a hlavně nezaplatil. Nezbylo nic jiného než zaplatit za každé velké zavazadlo. Odletěli jsme do Londýna, kde jsme měli na jednu noc objednaný nocleh. Název a adresu hotelu jsme měli sice na papírku, s hrůzou jsme ale zjistili, že se nachází téměř sto kilometrů od letiště. Museli jsme jet vlakem a vysolit za zpáteční jízdenky devadesát liber. Na přepážce jsme porozuměli, že máme jet z nástupiště tři až na konečnou.
Vyrazili jsme.
Při výstupu nám turniket sežral jízdenky. Zavolali jsme pracovníka stanice, který ho otevřel a naše lístky, které byly i zpáteční, vytáhl. Zároveň nám oznámil, že jsme někde úplně jinde a že musíte jet několik stanic zpět, vystoupit a sednout na jiný vlak. Jako v děsivém snu Konečně jsme stáli na recepci a přítel vytáhl potvrzení o internetové platbě. Paní nahlédla do počítače a oznámila nám, že jsme si hotel objednali nikoliv na 27. 12., ale na 27. 11. Zalapala jsem po dechu. Přítel se uklepl na počítači. A tak jsme zaplatili hotel znovu, v přepočtu téměř tři tisíce korun. Další nepříjemné překvapení nás čekalo na pokoji. V koupelně tekla ze sprchy pouze vařící voda, zatímco z kohoutku jen studená. Běžela jsem se zeptat na recepci, zda se to dá opravit. Řekli mi, že nikoliv a že právě proto je ten hotel tak levný… Ráno jsem objednala taxíka, aby nás odvezl na vlak. Jak jsme ale byli vystresováni těmi zážitky, zapomněli jsme na posun času. Taxik stál před hotelem o hodinu dříve. Musela jsem ho volat znovu.
Konečně klid a relax
Dcera měla na uších sluchátka a od rána nepromluvila. Na letišti to pokračovalo. Paní na přepážce řekla, že nám jeden kufr uzná, ale další dva musíme zaplatit. Po jedenácti hodinách letu jsme konečně přistáli na Jamajce a hrnuli se k pasové kontrole. Všichni procházeli bez problémů, na nás ale vyhrkli: „Kde máte vízum?“ Otočila jsem se s tázavým pohledem na přítele. Vůbec netušil, že nějaké potřebujeme. Dcera měla v očích slzy a mně se chtělo křičet na celou Jamajku. Odvedli nás do nějaké místnosti a tam nás vyslýchali. S naší znalostí angličtiny to bylo opravdu napínavé. Vstup do země nás stál osmdesát amerických dolarů. Na hotel jsme dojeli taxikem. Když jsem vybírala peníze z bankomatu, protože jsme už žádné neměli, nechala jsem podržet na chvíli sako příteli. A v taxi jsem zjistila, že ho nemá. Stálo pět tisíc korun. Když jsem se v hotelu na recepci dozvěděla, že přítel datum tentokráte nespletl a že je všechno v pořádku, padla jsem tam na kolena a děkovala bohu.
Jana (47), Strakonicko .
