Duch utopeného chlapce mě pronásledoval

Prarodiče mě strašili vodníkem, abych k rybníku nechodila. Z vody ale vylezl malý chlapec a chtěl si se mnou hrát.

Bylo mi pět let, hrála jsem si tehdy u prarodičů v jejich domě na vesnici. Pozemek sousedil s hrází rybníka, kam se dalo vylézt z dvorku po kamenných schodech.Abych tam nechodila, vyprávěla mi babička o vodn íkovi, který tam čí há a chytne mě za nohu, jen  se k rybníku přiblížím . A dědeček přikyvoval na souhlas. Jenže zvědavost byla silnější než strach. Vylezla jsem na poslední schod a vyhlížela zeleného mužíčka.Seděla jsem tam na tom schodě a čekala celé dopoledne. Těsně před obědem jsem zaslechla praskání rákosí. Ohýbalo se, jako by se jim kdosi prodíral směrem ke mně. „Vodník!“ vyskočila jsem a utíkala na dvorek.„Opravdu tam je!“ Po chvíli mi to nedalo, oběhla jsem dům a plížila se k hrázi z jiné strany. Byl tam kopeček, ze kterého bych vodníka mohla vidět, a hlavně plot, který mě před ním chránil.

Vznášel se vzduchem

Držela jsem se plotu a upřeně zírala do míst, kde jsem zvuk slyšela.Nic zajímavého jsem ale neviděla. Byla jsem zklamaná. Otočila jsem se, že půjdu zpátky na dvorek, když tu přede mnou chlapec. Jen o málo větší  než já. Vznášel se nad zemí ja ko nafukovací balonek. V jeho očí ch bylo něco divného.Dostala jsem z toho kluka strach a rozběhla se domů. Jak jsem se po něm ohlídla, zakopla jsem o krtinec a upadla. Když jsem zvedla hlavu, kluk se pohupoval ve vzduchu nade mnou a smál se mi. Vyskočila jsem a s hrozným křikem vyrazila k domu.Babička slyšela můj ryk a vyběhla vyděšeně ze dveří. Vlétla jsem jí rovnou do náruče. Až v kuchyni jsem jí začala vyprávět, co se mi stalo.

Babička se nesmála

Bylo zvláštní, že mě babička neokřikla, že si vymýšlím, jako tomu dělali všichni, když jsem něco takového vyprávěla.Tentokráte zůstala vážná a začala se mě na kluka vyptávat. Jak vypadal, co měl na sobě. Pak mě vzala za ruku a šly jsme k sousedce. Byla to babičky kamarádka. Jak vyprávěla o klukovi, stará paní se pokřiž ovala.Všechny tři společně jsme vyrazily k nějaké stařence, co bydlela v lese. Nebála jsem se jí. Měla velké hodné oči a doma hodně zvířat. Dlouho si povídaly. Babička mě už nikdy nenechala venku samotnou. Až v dospělosti jsem se dozvěděla, že se v rybníku kdysi utopil sedmiletý chlapec, který naprosto odpovídal mému popisu.

Mirka (49), Dačice   .

reklama
reklama