Na dětství vzpomíná Andrea Pomeje moc ráda, tvrdí, že bylo krásné. Tatínek dělá neobyčejně smysluplnou práci, je záchranář. „Většinou to v našich životech bývá tak, že jsou rodiče pyšní na své děti. Já jsem už hodně dlouho pyšná na své rodiče, na maminku za to, jakým je člověkem a že i přes všechnu práci, co má, pomáhá jiným,“ svěřuje se Andrea. „Taťku jsem obdivovala vždycky.
Myslím, že kdyby se záchranáři každý strávil byť jeden den, divil by se, s čím vším se musí potýkat, zvlášť v Praze. Když si představím, kolik životů za těch třicet let táta zachránil, jsem na něj neskutečně pyšná, ale v téhle době se o něj sakra bojím,“ dělá si starosti tmavovláska, obává se, aby se tatínek v době pandemie nenakazil koronavirem.
