Její životní příběh je dojemný i šokující. Žila nadoraz, v bídě i bohatství, jedna milostná avantýra střídala druhou, drogy zas alkohol. Pěvecká legenda, nejslavnější šansoniérka všech dob, Édith Piaf (†47) neboli onen věčně rozcuchaný vrabčák, přišla na svět údajně ve dveřích chudého pařížského domu. V příslušných dokumentech však stojí, že světlo světa spatřila v nemocnici Tenon. Přesto se romantická pověst stala neodmyslitelnou součástí jejího života a sama Édith ji nikdy nevyvracela. Dokonale tak pomáhala vytvořit image lidovosti, na níž si nejslavnější francouzská šansoniérka velmi zakládala. Vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, narozená roku 1915, byla dcerou pouličního akrobata Louise-Alphonse Gassiona (†53), jenž musel záhy po dceřině příchodu na svět narukovat, a zpěvačky lidových popěvků Annetty Giovanny Maillard (†50), která vystupovala na ulicích a nárožích, někdy v kavárnách. Dívenku vychovávaly babičky, zejména babička ze strany otce, která pracovala v nevěstinci. Nejbližšími společnicemi a kamarádkami budoucí slavné zpěvačky se tak staly prostitutky. Děvče s kloboukem v ruce žebralo v ulicích Paříže, ale od čtrnácti let si už přivydělávalo pouličním zpěvem.
Opuštěné vrabčátko
V šestnácti letech se zamilovala do poslíčka Louise Duponta. Její jediná dcera Marcelle, která se z tohoto vztahu o rok později narodila, zemřela coby dvouletá na meningitidu. Édith nebyla zrovna prototyp vzorné matky, smrt dítěte jí však hluboce otřásla. Nic už nebylo jako dřív. Nastalo nekonečné období velikých lásek, dramatických rozchodů i alkoholických dýchánků. „Ulice na vás vrhá zvláštní kouzlo a zpívání tam je jako být v nebi,“ říkala. V roce 1935 si tmavovlásky právě na ulici všiml Louis Leplée, majitel vyhlášeného nočního klubu. On byl také tím, kdo ji poprvé pojmenoval Môme Piaf, opuštěné vrabčátko, inspirován jejím malým vzrůstem. Malá hvězda Měřila pouhých 142 centimetrů. Naučil ji vystupovat na jevišti a seznámil ji se spoustou významných lidí. Poté, co byl zavražděn, si budoucí hvězda najala jiného manažera, který jí začal říkat Édith Piaf. „Budu zpívat tak hlasitě, že mě uslyší celá Paříž,“ slibovala, a nebyla to planá slova. Úspěchy však ničil její soukromý život.
Kruté rány osudu
Prožila několik fatálních milostných vztahů, patrně nejvášnivější z nich byla láska k ženatému boxerovi Marcelu Cerdanovi (†33). Kdoví, tahle láska by možná skutečně vydržela. Zasáhl však krutý osud, Cerdan zahynul při letecké nehodě. Když se dozvěděla o jeho smrti, zazpívala: „Když zemřeš, nechci žít ani já.“ Pak ale ještě prožila románek třeba s Yvesem Montandem (†70) nebo Charlesem Aznavourem (93), jimž oběma pomohla ke slávě. Nejznámější písní je bezpochyby Non, je ne regrette rien, Ničeho nelituji. Édith Piaf ve skutečnosti měla čeho litovat. Zemřelo jí dítě a její životní láska. Osobní tragédie, nalomené zdraví a mocné dávky morfia v kombinaci s alkoholem křehké zpěvačce zkracovaly život. V roce 1951 se těžce zranila při vážné autonehodě a zbytek života trpěla nesnesitelnými bolestmi, kvůli nimž se stala závislá na lécích. Do poslední chvíle se snažila zpívat, ale několik posledních koncertů skončilo naprostým fiaskem, na jevišti se před vyprodaným sálem zhroutila. Když v sedmačtyřicet letech zemřela na rakovinu jater, vážila jenom třicet kilogramů.
Na vrcholu slávy
„Nechtěla bych umřít stará. Doufám, že umřu dřív, než přestanu být schopná zpívat,“ prohlašovala a také si to splnila. Na vrcholu slávy se udržela do smrti, na poslední cestu ji vyprovázaly davy příznivců. Její hlas sice nebyl bůhvíjak technicky vybarvený, ale byl nepodbízivý, syrový, a nezapomenutelný. Písněmi, které zpívala, spolehlivě oslovila i ty, kteří nemluvili francouzsky.
