Herečka EVA HOLUBOVÁ (57) je živoucím příkladem toho, že o co víc může být přesvědčivá ve svých rolích, o to víc může mít komplikovaný soukromý život. Ke svým úspěchům se protrápila a propila. Od osobního úpadku ji zachránil Jedličkův ústav! Endogenní deprese je zvláštní druh psychického onemocnění, které nemá viditelné příčiny.

Člověk si tak vůbec neuvědomuje, že nějaké skryté psychické potíže má, a své nekontrolovatelné stavy připisuje všemu možnému. Přesně touto poruchou trpí Eva Holubová. Ovšem než to zjistila,málem se upila k smrti.

Brzké stáří

S alkoholem si potykala už v dospívání. Čas trávila v hereckém prostředí, kde se to bez popíjení neobešlo. Neměla ale tušení, že je psychicky nemocná a že alkohol její stav zhoršuje. Mimo jiné drasticky zestárla a nevěděla, co se životem.

„.Flákala jsem se po hospodách, vypadala jsem o 30 let starší a neměla jsem žádný smysl života,“ vzpomíná. Pak náhodou šla kolem Jedličkova ústavu, kde si všimla pracovního inzerátu. O práci se přihlásila a byla přijata. „Poznala jsem tam lidi, jejichž životy byly mnohem komplikovanější než můj. Přitom šli do věcí s nadějí a chutí.“To ji přimělo se svým životem něco udělat. Konečně se dostala na DAMU a vše se zdálo být fajn. Jenže deprese nezmizely.

Své chování si nepamatovala

Bavila diváky v divadlech, zářila ve filmech, ale v soukromí trpěla. Nejhorší bylo, že to považovala za normální. „Žila jsem v domnění, že u herců jsou stavy úzkosti a vnitřních bolestí běžné.“ Opět si pomáhala, respektive se ničila alkoholem. „Vůbec mě nenapadlo, že alkohol mi tolik přitěžuje.“Vše dospělo do fáze, kdy si své chování v alkoholovém opojení zpětně vybavovala jen na základě vyprávění kolegů.

To ji přimělo vyhledat lékařskou pomoc. Konečně se dozvěděla svou diagnózu. Našla lék Deprese už nezmizejí, ale díky lékům může normálně fungovat. „Občas se ty stavy vracejí. Teď už ale vím, jak se jich zbavit a neubližovat si. Stačí mi jedna tableta a jsem v klidu. Neoblbují mě, ale naopak pomáhají mozku vyrábět si ty látky, jejichž nedostatek způsobuje ty deprese.“ Kromě herectví svůj život zaměřila na dobročinné aktivity. Mimo jiné pracuje pro nadační fond Mathilda, který se zaměřuje na pomoc zrakově postiženým.

„Pomáhat ostatním je pro mě asi vůbec nejlepší lék,“ přiznává Eva.