O tom, že je těžce nemocná, věděl jen manžel. Moderátorka to neřekla ani Zbyňku Merunkovi, a ten jí byl velice blízký. 

Jako dítě chtěla být průvodčí v tramvaji, později uvažovala nad oční lékařkou, jenomže doktorka, která nemůže vidět krev, by byla pro smích králíkům.

Představa, že se stane novinářkou, se jí zalíbila nejvíc. „Vidím vodu ve sklenici a ptám se: kdo tu sklenici vyráběl, kdo ji bude po mně umývat, jestli smyje i rtěnku, která na ní ode mě zůstala,“ popsala, jak přemýšlí a že ji právě snaha všeho se dopátrat vedla k volbě povolání.

Dole v dole

Ostravská rodačka vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, po škole získávala praxi jako píšící redaktorka, konkrétně začínala v závodním časopise Ostravsko-karvinského revíru.

„Kromě toho, že jsem jako mladá a zmalovaná slečna v minisukních byla v dole u toho, když havíři vyfárali z šachty po nějakém pracovním rekordu, aby se to řádně zmedializovalo a po zásluze oslavilo, naučila jsem se noviny i lámat – tehdy ještě postaru,“ vzpomínala.

Stávala u rotačky, třeba i ve tři hodiny ráno, a dívala se, jak z ní jednotlivé výtisky padají. Krásně voněly. Pak udělala konkurz do