Čekej tiše, Čajová růže, Jdou léta, jdou. Pamětníkům se krásné písničky a nádherný hlas jistě vybaví. To byla Eva Olmerová (†59).

Ne-domov. Tak říkala domovu, když byla malá. Z toho až mrazí. Jako holčička chodila na klavír, ale rodiče ji v tom nijak zvlášť nepodporovali. Rozvedli se a Eva, což není zrovna typické, vyrůstala u otce, který se oženil s podstatně mladší ženou. Dívence připadalo, že jsou na ni otec s macechou nepřiměřeně přísní.

Výjimečný talent se nedal zapřít. Zpívala od šestnácti let, ale tajně, doma se to nesměli dovědět. Po kom zdělila talent? Po tatínkovi zřejmě ne, byl živnostník vyrábějící oděvní doplňky pro nejlepší pražské salony.