V dětství ji ani nenapadlo, že by mohla být herečkou. Nastoupila na ekonomku, byla tam nešťastná. Pak přišel konkurz na film Sestřičky…
Dětství nebylo šťastné, maminka pracovala na dráze na směny a tatínek se necítil na to, aby sám dokázal hlídat malou holčičku. Alena se ocitla v internátních jeslích, internátní školce, ba i na základní škole tohoto typu.
„Byla jsem takové víkendové dítě, o víkendech doma hýčkané,“ říká hořce Alena Mihulová (58). Vybavuje si, jak se proti tomu zoufale bránila, plakala, prosila, snažila se být co nejhodnější či naopak zlobila, ale nebylo jí to nic platné, rodiče přístup nezměnili.
