Skvěle hrál na hudební nástroje, a dokonce působil jako psycholog. Nakonec mu učarovalo herectví. Do historie se zapsal hlavně dabingem francouzského komika Louise de Funèse. Dabovat ale nechtěl, přemluvil ho Horníček.

František (†86) se narodil v Přelouči. Tatínek, také František, byl skladatel, flétnista a kapelník orchestru Prozatímního divadla, které bylo předchůdcem Národního divadla. Už od útlého dětství byl veden k hudbě. A protože po tatínkovi zdědil umělecké geny, naučil se hrát hned na několik hudebních nástrojů a zpíval v kostele na mších. Po ukončení obecné školy odešel do Pardubic studovat gymnázium. Už na škole se ale nechal zlákat k herectví, a to účinkováním ve studentských představeních. Během prázdnin si pak pravidelně přivydělával ochotničením u kočovných divadelních společností. Když ukončil sextu, poštěstilo se mu vystoupit se skutečnými profesionály v Jihočeské činohře, což byla divadelní společnost Hanuše Kleina. Tehdy onemocněl jeden ze členů souboru a ředitel divadla mu svěřil malou roli. Po maturitě v roce 1929 se rozhodl odejít do Prahy studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy estetiku a dějiny umění. Během studií vystupoval ve Voice Bandu E. F. Buriana a ještě chodil do zaměstnání, aby se uživil. Pracoval jako průvodce zvláštních vlaků pro Poláky, neboť kromě němčiny plynně mluvil i polsky. V té době totiž Francie hledala pracovní síly pro průmysl a zemědělství, kam hromadně lidé z chudého Polska odcházeli, doufajíce v lepší budoucnost. František tak zodpovídal za zdravotní stav cestujících a pečoval i o jejich psychickou kondici.