V případě dvojice Jiří Grossmann (†30) a Miloslav Šimek (†63) platí, že protiklady se přitahují.

Zatímco Šimek byl vyznavačem skautingu, nekouřil, nepil a byl vzorným studentem, jeho protějšek byl typický kavárenský povaleč. Bez cigaretky a sklenky vína či něčeho ostřejšího si nedokázal představit posezení v restauraci.

Geny se nezapřely

Grossmanna od mládí lákaly múzy, protože jeho tatínek byl nadšený ochotník a maminka pocházela z rodiny, která po několik generací provozovala kočovnou divadelní společnost. Už jako chlapec vynikal také coby zdatný hudebník, dobře zpíval a stal se platným členem školního orchestru.

Manželce dal svobodu

Se Šimkem ho spojoval podobný druh humoru a obdiv k Osvobozenému divadlu. Když se pak stali členy souboru divadla Semafor, jejich scénky si lidé zamilovali.

Jenže právě v době, kdy jejich sláva stoupala, onemocněl Grossmann Hodgkinovou chorobou, tedy zhoubným onemocněním uzlin, které se tehdy nedalo léčit. Před okolím nemoc dlouho tajil, rozvedl se se svou první ženou, aby jí dal svobodu, a snažil se hrát do poslední chvíle. Zemřel 5. prosince 1971.