Už dvanáct let se moderátorka Hana Kousalová (54) a herec Pavel Zedníček (67) probouzejí vedle sebe. Každý z nich má za sebou jedno nepovedené manželství, které vedlo k tomu, že si říkali: Podruhé už raději ne, bohatě mi to stačilo.
Pavel Zedníček se narodil v Hošticích-Herolticích na Vyškovsku. Děda byl kovář, rodiče mimo jiné vášnivě rádi hráli ochotnické divadlo. Později rodina přesídlila do Gottwaldova, kterému i tehdy všichni říkali Zlín.
Po absolvování základní školy Pavel navštěvoval průmyslovku, dalo se tam něco vytvořit rukama, to se mu líbilo. Hned se přihlásil do divadelního kroužku, rád na něj vzpomíná. Všechno bylo jako doopravdy, líčili se, měli masky, kostýmy.
Když pak jednou hráli někde na vsi pásmo, kde byla i ukázka Shakespeara, mistr u šicího stroje druhý den Pavlovi řekl: „Teda, Zedníček, jak tys to zahrál, za to by se nemusel stydět ani herec z Divadla pracujících!“ Pavel se hned začal zajímat, jestli existuje nějaká škola, kde by se mohl naučit herectví.
Chodili s kamarády do divadla trhat lístky, tam se dověděl o Janáčkově akademii múzických umění. U přijímacích zkoušek „vystřihl“ Švejka, povídku z knížky Šimka a Grossmanna Můj první mejdan, pak nějakou poezii.
Na výsledek čekal čtrnáct dnů. Když obálka z JAMU konečně přišla, Pavel skákal radostí po kuchyni, až málem shodil lustr. Tatínek stručně konstatoval: „Kdybys to neudělal, tak bych tě kopl do řiti.
“ Maminka se zase zajímala o finanční stránku věci. Za dva dny táta přišel, byl modelář, dodávali modely také pro slévárnu, a oznámil, že má pro Pavla ve slévárně práci. Tam mladý Zedníček chodil ještě i o prázdninách po prvním ročníku.
Vydělal si pokaždé dva a půl tisíce, to tehdy byly pěkné peníze. Po absolvování JAMU a prvních krátkých angažmá přesídlil s kamarády Jiřím Bartoškou (70) a Karlem Heřmánkem (69) do pražského Divadla Na zábradlí, kde se stal jednou z tváří slavné éry.
Pořad Kufr na začátku devadesátých let odstartoval jeho kariéru televizního moderátora. Následovaly Ptákoviny a další. Stal se jedním z vyhledávaných herců, hraje i v muzikálech, je výborný dabér. Proslulá je historka o tom, jak dalece dokáže Zedníček bavit publikum v divadelní komedii Natěrač.
Tam už několik diváků doslova omdlelo. Zeníček se bojí, že se o něm začne říkat, že zabíjí smíchem. Dvě dámy zřejmě zmohlo vedro, to se vysvětlilo, hned se zase probraly. Ale mladík, který při Natěrači při jednom ze záchvatů smíchu zkolaboval, všem opravdu nahnal strach.
Hercům na jevišti došlo, že se děje něco vážného. Na zemi ležel kluk bez známek života. Měl však mimořádné štěstí – lístky na představení z velké části skoupila nemocnice, takže mu pomáhalo snad dvacet doktorů.
Než Hana Kousalová (54) poznala Pavla, přistupovala k manželství s velkou skepsí. Byla už vdaná, narodila se jí dcera, po dvou letech se manželé rozvedli. Navíc tři roky v televizi moderovala pořad Trní, kde se probíraly rovněž manželské problémy.
Měla pocit, že spokojený vztah snad ani neexistuje. Ve čtyřiceti si řekla, že je vlastně šťastná i bez manžela. Vychovala dceru, má povolání, které miluje, skvělé kamarády, co chtít víc? To vše jí běželo hlavou tenkrát v létě, krátce předtím, než se seznámila s životní láskou.
Protože na podzim, na Novoměstském hrnci smíchu, potkala Pavla Zedníčka. To byl začátek nové životné éry. A jak se Hanka dostala k práci pro rozhlas a televizi? Tomu neuvěříte. Přivedla ji tam náhoda. Po revoluci učila na prvním stupni základní školy, přičemž její kamarád v té době připravoval audiokazety pro nevidomé.
Jedna herečka onemocněla. Proto Hance v nouzi zavolal, zdali by její text nenačetla. Načetla úryvek z Knihy džunglí. Líbilo se mu to a upozornil ji, že v rádiu Evropa 2 shánějí moderátorku. Jenže Hana tehdy ani nevěděla, že se paní, která mluví z rádia, nazývá moderátorka.
Neuměla při první návštěvě na pracovišti vyndat cédéčko z obalu. Přesto ji posadili do studia, řekli, kde je mikrofon, jak se to celé ovládá a že do čtrnácti dnů má něco natočit na kazetu. Prý si to poslechnou.
Nakonec si moderování v rádiích a televizích užila skoro dvacet let. „Šel jsem náhodou kolem a taky jsem se nikdy nechtěl ženit.“ Tak žertem komentuje svoje osudové setkání s Hankou Pavel Zedníček.
Právě kvůli záležitostem týkajícím se oficiálního posvěcení jejich vztahu se ti dva postupně začali dostávat do sporů. Zatímco Pavel se po negativních zkušenostech z prvního manželství, kdy mu tanečnice Taťána Staudacherová (70) utekla s jiným mužem, ženit nechtěl, Hanka zjišťovala, že by se vlastně vdala docela ráda.
Jednou se takhle vraceli z New Yorku, Hanka ten výlet dostala od Pavla jako narozeninový dárek. Ráno letuška roznášela kávu a Pavel se náhle rozhodl. Řekl doslova: „Dáš si kafe, nebo čaj? A na Floridě by to šlo?“ Romantika nad oceánem.
Potom už vše záleželo na organizaci. Naštěstí část Pavlovy rodiny žije na Floridě, stejně jako Olga Matušková (68) se synem a další kamarádi. Svatebních hostů bylo asi čtyřicet. Pár na pláži oddával syn Waldemara Matušky (†67), mezi hosty byl například malíř Kristián Kodet (68).
Pro Hanu a Pavla se vlastně nic nezměnilo. Hana tvrdí, že vždy byla Pavlova žena. Jen teď je papírová, jako pes – podotýká žertem. Z legrace říká, že když má pes papíry, má větší cenu. Ale milujete ho i bez papírů.
Jediná změna je v oslovení. Dřív Pavel říkal: moje Hanča, moje partnerka, moje přítelkyně. Teď říká: moje žena. Loučení se svobodou Pavel Zedníček v tom hektickém předsvatebním čase nestihl, ale diví se, proč by se vlastně měl s něčím tak posvátným, jako je svoboda, loučit.
Vždyť na Valašsku se přece říká, že chlap, který se ožení, je ještě svobodnější. Přitom Hanka se s úsměvem přiznává, že není diplomat. Občas neuřídí svoje myšlenky tak, jak by chtěla. Nicméně Pavel hrdě prohlašuje, že to on si svoje myšlenky ukočíruje.
Máme společné zájmy, spojuje nás prostě to, že nás nic nerozděluje, tvrdí o společném soužití Hanka Kousalová. Líbí se jí, že partner se v kritických situacích chová zpravidla klidně. Je Štír, nedává na sobě nic znát, je jako z kamene.
Štírům se musíte podívat do oči, abyste zjistili, co se v jejich nitru právě odehrává. Hanka si rovněž chválí, že partner doslova miluje mytí nádobí. Jak vidí někde hrnek od kávy, hned po něm skočí. Má to v sobě odmala, doma musel pomáhat, každý pátek se uklízelo.
Pavel si zas hluboce cení Hančiny pracovitosti. Jediné, co by jí vytkl, jsou učitelské sklony. Trošičku ho sem tam kritizuje, ale s vlídností a laskavostí jí vlastní. .
