O tom, jak moc HANA ZAGOROVÁ (70) toužila po miminku, ví celý národ. Nikdo už však nevěděl, že se jí opravdu podařilo otěhotnět. Nakonec ale musela na potrat. Víme proč! Od svých 23 let trpěla oblíbená zpěvačka vážným onemocněním krve a řadu let musela pravidelně docházet do nemocnice na krevní transfuze.
Přestože velmi toužila po miminku, věděla, že šance na otěhotnění je minimální, a tak se jednoho dne rozhodla pro adopci. Málem dostala do péče holčičku, se kterou dokonce trávila nějaký čas, ale nakonec se to nepodařilo. Babička holčičky se totiž dozvěděla, že ji má zpěvačka adoptovat a postarala se, aby k tomu nedošlo. Pro zpěvačku to bylo velmi těžké období, možná nejtěžší, jaké v životě zažila. Tehdy se prý rozhodla v sobě všechny myšlenky na vysněné mateřství pohřbít a nadobro se smířila s tím, že nikdy nebude matkou. K dětem si dokonce vytvořila určitý odstup. „Tělo se tak brání ukryté bolesti,“ vysvětluje Zagorová, která se teprve před nedávnem přiznala, že v tomto příběhu je jedna velká mezera.
Postižené dítě
Toužit po rodině a vědět, že ji nikdy nebudete mít, je hodně krutá realita, jenže zpěvačka si prožila ještě jedno peklo, které si dlouhé roky nechala jen pro sebe. V minulosti totiž čekala vlastní miminko. Musela se ho však vzdát. Do jiného stavu přišla v době, kdy podstupovala léčebnou kúru a poté, co jí lékaři přednesli výčet možných rizik, která by mohla nastat jak pro ni, tak pro miminko, rozhodla se zbytečně neriskovat a dítěte se vzdala. „Mé tělo bylo plné kortikoidů,“ vzpomíná s tím, že by se miminko narodilo postižené, a tak na nějaké přemýšlení nebyl ani čas, ani moc velký důvod. Přestože v sobě nosila vysněného potomka, s lékaři se domluvila na ukončení těhotenství. Z pochopitelných důvodů se o tuto vzpomínku s nikým nepodělila, jen s těmi nejbližšími, kteří posloužili jako velká opora. V životě má naštěstí ještě jednu lásku a vášeň a tou je hudba, která její život dokázala naplnit. Co se nenaplněného mateřství týče, byl osud ke zpěvačce krutý. Útěchou jí tak aspoň může být, že se jí zdárně podařilo porazit nemoc, která právě stála za tím, že se musela vzdát očekávaného dítěte. Na sklonku padesátky přišla dobrá zpráva – transfuzím je konec. Jen škoda, že uzdravení nepřišlo o pár let dřív.
