Byla prototypem femme fatale, muži jí padali k nohám. Ona je ale ve svém srdci celý život nenáviděla. Když její vlasy zešedivěly, stáří si pochvalovala. Dnes žije v Alzheimercentru v pražských Průhonicích.
Herečka se narodila v roce 1929 na Slovensku Čechům. Už její dětství bylo pohnuté. Když se Slovensko začalo stávat fašistickým státem, vystěhovalo rodinu zpátky do Čech. V hereččiných vzpomínkách na dětství kraluje maminka. Známá výtvarnice, buddhistka a žena, kterou Slováci, kteří jí nerozuměli, nazývali čarodějnicí. Právě ona ji prý naučila milovat přírodu. „Obdivovala jsem ji celou. Jak zvládala vysokou protézu, když v gulagu přišla v osmnácti letech o nohu. Jaký měla přístup k životu. Malovala obrazy Buddhy, dělala sochy. To všechno vešlo do mě, takže pokračuji v její cestě,“ prozradila herečka v televizním pořadu. O vztahu rodičů ale říkala: „Rodiče neměli vztah nic moc. Maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík. S heterosexuálem se přece nedá pořádně žít. Chtěli se i rozvést, pak ale byla válka, takže zůstali spolu, jak to tak bývá…“
Osudová hrůza
Válku nakonec rodina Fialova prožila v Česku. Na jejím samém konci se odehrála událost, která navždy změnila hereččin pohled na svět a především na muže. Během osvobozování Prahy se totiž stala společně s maminkou obětí skupiny sovětských vojáků. Dva z nich tehdy mladičkou, ještě ne plnoletou Květu, znásilnili. I když je následně viděla zemřít na popravišti, tento hrůzný zážitek, kvůli kterému mnohokrát myslela na sebevraždu, v ní zanechal nesmazatelnou stopu a stal se jedním z hlavních důvodů její neskrývané nenávisti k heterosexuálním mužům a sexuálnímu aktu. A byl to paradox. Nádherné herečce totiž později muži padali k nohám. Mohla mít, koho chtěla.
Dala mužům šanci
Snažila se svou nenávist překonat a v jedenadvaceti letech se vdala. Brzy zjistila, že to nebyl dobrý nápad. „První muž mě přemlouval k tomu ošklivému procesu, že prý se mi to bude líbit a že si zvyknu. Ale já si nezvykla a rozvedla jsem se,“ vzpomínala paní Květa. O pár let později, konkrétně v roce 1959, se vdala podruhé. Tentokrát už přesně věděla, do čeho jde a celou věc měla dobře promyšlenou, stejně jako její manžel, režisér Pavel Háša.
Šťastné manželství
Ten byl totiž velmi pravděpodobně homosexuál. „S Pavlem jsme měli krásný oduševnělý vztah, byl tolerantní a sex jsme měli jen tenkrát kvůli početí Zuzanky, “ uvedla herečka pro tisk. Díky svobodě a toleranci, kterou si manželé dopřávali, se dá jejich manželství, ač v něčích očích může působit přinejmenším nezvykle, označit za šťastné a spokojené. V roce 1962 se z něj narodila dcera Zuzana. Květě Fialové bylo 32 let. Dnes je herečka babičkou dospělé vnučky věnující se speciální pedagogice. Přes svůj despekt k manželství a vztahům mezi mužem a ženou obecně se tak paní Květě podařilo založit spokojenou rodinu. V roce 2009 žel Pavel Háša zemřel. Už předtím ale deset let trpěl Alzheimerovou chorobou a poslední roky přebýval ve speciálním zařízení.
Pochvalovala si stáří
Květa Fialová i přes svůj žal považovala stáří za nejkrásnější období v životě člověka a smrt pro ni byla pouze další zastávkou na dlouhé cestě vesmírem. Její buddhistické myšlenky a láskyplné projevy ke světu a každičkému živému tvoru jsou všeobecně známé. Dnes herečka žije pravděpodobně napůl v realitě, napůl ve svém snovém světě v Alzeimercentru v Průhonicích. Postihlo ji totiž stejné onemocnění jak jejího manžela. Na návštěvy prý ale působí velmi spokojeně. A snad jen proto, že hrála na jevištích a před kamerou takovou spoustu let, a je pro ni těžké zapomenout na profesní rytmus, má ve svém stavu starost, aby nepromeškala nějaké představení.
