Žila jsem sama a mužská ruka mi doma scházela. Kamarádky si hodinové manžely pochvalovaly. Říkala jsem si, že nějakého vyzkouším.
Internet. Hodinovými manžely se to tam jen hemžilo. Moje městská část. Tak nějak jsem postupovala při hledání toho vhodného. Našla jsem jich hned několik. Všichni měli ale před Vánoci práce nad hlavu. Byt potřeboval nutné opravy a já začínala být zoufalá. Měla jsem před sebou posledních pár telefonních čísel. Jedno z nich bylo na firmu,která sídlila zrovna nedaleko. Mají moc dobré internetové stránky, s kontakty, ceníkem a dokonce soutěží pro zákazníky. „ Dobrý den, potřebovala bych nějakého šikovného muže, který mi uvede domácnost do toho správného chodu,“ zopakovala jsem do telefonu ten den již asi po desáté známou větičku. „ A kde bydlíte? Tak to je kousek, hodilo by se vám to dnes mezi 17 a 19 hodinou?,“ zeptal se mě příjemný mužský hlas na druhém konci drátu. Byla jsem šťastná a samozřejmě jsem souhlasila. Do telefonu jsem nadiktovala adresu a telefon s tím, že se mi hodinový manžel ještě ozve, aby mi upřesnil čas, kdy dorazí.
Speciální akce pro mě
Bylo něco po šestnácté hodině, tedy asi hodina před plánovaným příchodem řemeslníka. Mobil oznámil, že mi dorazila sms zpráva. Četla jsem jí snad stokrát. Tady je její přesné znění: "Speciální akce pro ženy od naší firmy. Všechny opravy vám může na vaše přání náš hodinový manžel provést nahý.“ Dělají si legraci? Co to má znamenat? Je tohle možné? Mám se smát nebo nadávat? Nevěděla jsem, co dělat. Seděla jsem právě na kávě s kamarádem, tak mne trochu uklidnil. Slíbil, že půjde domů se mnou a vyčká až do příchodu hodinového manžela. Já jsem na sms nereagovala. Asi za pět minut přišla ale další. „ Máte tedy zájem o naší akci?,“ stálo v ní. Tentokrát jsem odepsala něco v tom smyslu, že opravdu ne, že potřebuji jen opravit pár věcí. Žádná další reakce se pak už nekonala.
Opravila jsem vše sama
V pět hodin jsme společně s kamarádem čekali u mě doma.
Nic. Napsala jsem hodinovému manželovi, zda dorazí. Nereagoval. Volala jsem mu. Telefon nezvedal. Marně jsme čekali až do sedmi. Kamarád pak odešel domů a já jsem se usadila k televizi, nalila si víno a nadávala. Kolem osmé večerní mi přišla sms ze známého čísla. Hodinový manžel mi v ní sděloval, že se trochu opozdí. Začala jsem mít strach. Měl moje telefonní číslo, adresu, tušil, že bydlím sama. Ani nevím jak, ale usnula jsem. Nedorazil ani se neomluvil. Nevím jak se mi to podařilo, snad metodou pokus omyl, snad i s trochou štěstí, ale nakonec jsem si všechno doma opravila. A sama!
Alena (49), Žižkov .
