Hvězdám sice věřit nemusíme, ale občas nám život ukáže, že doopravdy nelžou.

Svoji první svatbu jsem zažila ještě jako dvacetiletá. Myslela jsem si bláhově, že to bude navždycky. Když si pak manžel po čtyřicítce našel výrazně mladší partnerku a podal žádost o rozvod, zdrtilo mě to. Na druhého životního partnera jsem čekala několik let.

Nechala jsem se přesvědčit

Vždycky jsem se držela spíš při zemi a tak jsem na nějaká kouzla a čáry nevěřila. Horoskopy v časopisech jsem si pročítala jen tak pro zábavu. Moje kamarádka Irena na tom byla přesně opačně. Ta se snažila podle postavení planet řídit celý svůj život. Občas mi své názory vnucovala, ale já nad tím vždy mávala rukou.

Dnes už ji ale beru vážně. Může za to právě moje druhá svatba. Našla jsem si přítele a po dvou letech sbližování jsme se s Markem rozhodli, že zbytek života strávíme spolu. Na svatbu jsem samozřejmě zvala i Irenu. Když jsem jí oznámila vybrané datum, ještě téhož večera mi zavolala a snažila se mi ho vymluvit.

Varovala mě, že ten den je pro mě naprosto zkázonosný a že svatbu může ohrozit spousta překážek. Zviklala mě a tak jsem se nakonec jednou v životě rozhodla na ni dát a termín veselky jsme s Markem vyměnili. A dobře jsme udělali!

Samé nepříjemnosti

V ten den, kdy jsme se měli původně brát, přicházely skutečně jedna rána za druhou. Nejprve musel Marek, který pracoval jako bezpečnostní technik, neodkladně do práce, kde se stala nehoda. Během dne se vystřídaly hned tři bouřky a většinou pršelo a foukal studený vítr. A moje kamarádka, kterou jsem chtěla za svědka, dostala chřipku.

Po svatbě, která proběhla nakonec v pořádku v onen jiný vybraný den, jsem se Ireně omluvila. Na rozdíl od původního termínu svítilo sluníčko a vše vyšlo na jedničku. Během těch patnáct let, co už od památného dne uplynuly, si při každém výročí svatby připomínám, že ve hvězdách se opravdu dá něco vyčíst!

Jarmila B. (61), Prostějov