Stále půvabná Eliška Balzerová (70) zdobí filmové plátno i divadelní prkna už víc než čtyřicet let. A ani dnes se, díky své kráse a šarmu nemusí stydět za přibývající roky.

Právě naopak, sympatická herečka klidně přiznává, že už je vlastně v seniorském věku. A i když stále pracuje, dokáže si užít i babičkovských radostí.

Necítí se jako velká hvězda

Eliška Balzerová dodnes také udivuje fanoušky svou milou skromností. Je to zřejmě proto, že se navzdory svým nesporným úspěchům nikdy necítila jako velká hvězda, a tak svou popularitu příliš neprožívala.

A to ani v okamžicích, kdy televizní seriál Nemocnice na kraji města, ve kterém Eliška excelovala, doslova vylidňoval ulice. V tom období byla Eliška právě mladou maminkou, a tak ji péče o děti držela při zemi.

Když je ráno doprovázela do školy, tak prý chtěly, aby je opustila už na rohu. Nepřáli si totiž, aby si někdo z jejich kamarádů všiml, že mají slavnou matku.

V tom okamžiku Eliška definitivně pochopila, že světská sláva je jen polní tráva a že milovaným dětem je její obrovská popularita spíš na obtíž.

Přitom právě sedmdesátá léta, ve kterých Eliška natáčela Nemocnici na kraji města, patřily k nejšťastnějším etapám jejího profesního i osobního života. Sama Balzerová dnes říká, že tehdy byla práce na seriálu úplně jiná než dnes.

Herci totiž dostali už na počátku do rukou scénáře všech třinácti dílů, a tak okamžitě věděli, jak se bude jejich postava vyvíjet. Tu největší zásluhu na úspěchu Nemocnice na kraji města měl podle Elišky legendární režisér Jaroslav Dudek (†68).

Ten obsadil i menší role velkými českými herci, jako byla třeba Stella Zázvorková (†83), která si v seriálu s velkým gustem zahrála postavu arogantní zelinářky Dobiášové.

Účastnili se skutečných operací

Fanoušci stále oblíbeného seriálu si patrně neuvědomují, jak bylo celé natáčení pro všechny angažované herce náročné. Práce totiž probíhaly na Kavčích horách, kde byly ve studiích postavené i operační sály.

Ty prý byly tak věrné, že si mnoho diváků později myslelo, že se natáčelo ve skutečné nemocnici. Aby herci nasáli atmosféru ranních vizit, hlášení, rozvrhu služeb a vůbec celého provozu ortopedického oddělení, jezdili často do mostecké nemocnice.

Tam se také mohli, pochopitelně patřičně umytí a poučení, účastnit jako diváci skutečných operací. Herci také během natáčení využívali rad poradců z lékařského prostředí. S některými z nich pak navázali přátelství, která přetrvala dlouhá léta.

Za zmínku jistě stojí i příhoda, která vysvětluje, jak vlastně seriálová hrdinka Alžběta Čeňková, v podání Elišky Balzerové, přišla ke svému jménu.

Autor scénáře Jaroslav Dietl (†56) si totiž jména pro své postavy často vyhledával na hřbitově. Když pak na jednom náhrobku spatřil jméno Alžběta Čeňková, zalíbilo se mu natolik, že ho věnoval právě hlavní hrdince.

A i když bylo jméno Alžběta v té době velmi neobvyklé, začalo být právě díky seriálu Nemocnice na kraji města najednou velmi populární. Mnoho divaček pak Balzerové napsalo, že ho daly své dceři.

Je pochopitelné, že tak úspěšný seriál, jakým Nemocnice bezesporu byla, pomohl k raketovému startu Eliščiny kariéry. Balzerová od té doby ztvárnila před filmovou a televizní kamerou bezpočet zajímavých postav.

Namátkou můžeme jmenovat třeba Věru v komedii Vrchní prchni!, Emu Gabrielovou ve skvělém filmu Pěsti ve tmě nebo maminku Dášu ve veleúspěšné komedii S tebou mě baví svět. Eliška vždy dokázala skvěle zahrát nejen dramatické role, ale i kouzelné komediální postavy.

Skvělá žena v pokušení

V posledních letech Balzerová všechny své obdivovatele potěšila, když přijala roli temperamentní a život milující Vilmy ve filmu Jiřího Vejdělka (47) Ženy v pokušení.

Kvůli propagaci filmu se Balzerová před premiérou dokonce neváhala svléknout a nafotila sérii velmi vkusných aktů.

Komedie měla okamžitě po svém uvedení do kin obrovský úspěch, a Eliška si za roli Vilmy zcela právem odnesla v roce 2011 sošku Českého lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli.

Právě v takových chvílích myslí Balzerová především na to, že ze své rodiny může čerpat sílu v dobách dobrých i zlých.

Brzy toužila po dětech

Tou největší skálou je pro Elišku její manžel, filmový producent Jan Balzer (78). Herečka se s ním seznámila na počátku sedmdesátých let a v roce 1974 se za něj provdala.

O dva roky později se jim narodil syn Jan (43), který je farmaceut, a v roce 1983 přišla na svět dcera Adéla (36). Ta nyní pracuje jako divadelní dramaturgyně.

Po vlastních dětech prý Eliška toužila už odmalička. Dokonce o sobě říká, že je mateřský, až kvočnovský typ, který se o své potomky rád stará. I proto je dnes Balzerová ráda, že má čtyři skvělá vnoučata.

Vždyť právě kvůli nim se naučila spoustu nových věcí, jako je třeba práce s počítačem. Není divu, že si spokojená Balzerová tolik váží své báječné rodiny.

Vždyť to na počátku svého života vůbec neměla jednoduché. Její maminka totiž byla za války totálně nasazená na Moravu. Právě tehdy se mezi tamními děvčaty rozkřiklo, že když se vdají, tak je nacisti nepošlou je na práci do Reichu.

Proto se všechny rychle vdaly a měly děti, aby se zachránily. Je pochopitelné, že takové vztahy neměly dlouhého trvání. Dlouho nevydrželo ani manželství Eliščiny maminky.

Protože Balzerová vyrůstala mezi samými ženami, tak jí mužský živel v rodině velmi chyběl. A protože tohle svým dětem nechtěla udělat, snažila se konflikty s manželem řešit vždy okamžitě. Její taktika se vyplatila.