Po tom bytě jsme s manželem moc toužili, stará paní jej ale chtěla pro svou milovanou vnučku.
Ten byt byl vysněný. Vysoké klenuté stropy, francouzská okna, balkon do dvora. Moc jsme si ho přáli, a vůbec nedoufali, že ho získáme. Patřil totiž naší sousedce. Prožila v bytě se svým manželem šedesát let, vychovala v něm děti a ani v posledních letech svého života se nenechala přesunout do pečovatelského ústavu.
Byla posedlá představou, že byt podědí její pravnučka Iva. Jenže po její smrti se potomci shodli na tom, že jim budou milejší peníze, a tak se vnučka bytu po prababičce nedočkala. Zato já s manželem ano!
Něco lezlo v posteli
Byt jsme zrekonstruovali a navezli nábytek. Vyčerpaní jsme ulehli do postele. Převalovala jsem se ze strany na stranu. V jednu chvíli se mi dokonce zdálo, že mi kdosi nadzvedl peřinu v nohou a vlezl pod ní.
Nemohla jsem se vymanit ze spánkové paralýzy. Vnímala jsem, jak ležím, a cosi se mi povaluje v nohou. Snažila jsem se natáhnout nohy a skopnout to dolů, ale nešlo to! Křečovitě jsem se držela peřiny, až jsem to v temném světle pouliční lampy, která čeřila tmu v pokoji, uviděla. Byla to stařena.
Najednou byla pryč
Rozcuchané šedivé vlasy jí zakrývaly obličej. Kostnatýma rukama se držela druhé strany mé peřiny jako klíště a cvakala zuby. Začala jsem křičet hrůzou. Manžel rozsvítil lampičku a já ukazovala na místo, kde se deka boulila.
„Pod dekou je nějaká baba!“ Manžel odkryl peřinu, nikdo pod ní ale nebyl. Asi to byl děsivý sen. Manžel zhasl a za chvíli už zase řezal dříví. Jenže já ne. Baba tu totiž byla zase. Lezla po dece ke mně.
Pronásledoval mě přízrak
Když mi dosáhla na obličej, cítila jsem, jak se její drápy zaryly do mých tváří. Vyjekla jsem bolestí. Baba se jako had odplazila. „Je pod postelí!“ ječela jsem. Manžel rozsvítil a otráveně zíral pod naše lůžko.
„Ty ses asi pomátla,“ zhodnotil nakonec. Uraženě jsem vstala a šla si lehnout do obýváku. Ani tam jsem se ale baby nezbavila. Pronásledovala mě každou noc. Proč ji nevidí nikdo další? Ptala jsem se sama sebe a začala obíhat různé esoteriky a vymítače.
Do koutů bytu jsem sypala různé bylinky, pronášela zaříkadla, v noci jsem se modlila. Až to manžel nevydržel a podal žádost o rozvod. Syna mu svěřili do péče, udělat ze mě blázna mu totiž nedalo práci. Začala jsem pít a přišla o zaměstnání.
Její přání bylo vyslyšeno
Abych měla na živobytí, musela jsem pronajmout v bytě pokoj. Byla to zvláštní náhoda, že se mezi zájemci objevila i pravnučka původní majitelky bytu. Když se Iva nastěhovala do bytu, moje noční můry zmizely.
Stařena se přestala objevovat a pronásledovat mě. Možná to byl duch Iviny prababičky, který chtěl, aby milovaná pravnučka v jejím bytě bydlela, jiné vysvětlení nemám. A to se jí nakonec splnilo.
Kamila T. (57), Olomouc
