Herečka, malířka, manželka i babička. Tím vším je Iva Hüttnerová, jež dlouhá léta rozdávala divákům radost jako svérázná paní Lepařová z Ordinace v růžové zahradě.

Při vyslovení jména Ivy Hüttnerové (77) se většině lidí vybaví laskavý úsměv, jemný humor, poetika starých časů a obrazy, které vyzařují něhu a nostalgii. Je to žena, která dokáže být temperamentní herečkou, a přitom celé hodiny tiše sedět u stolu a malovat.

Miluje staré věci, sbírá osvědčené babičkovské rady, má jednu z nejkrásnějších zahrad v Praze a její životní energie působí tak přirozeně, jako by se s ní narodila. Báječná Iva Hüttnerová je rozená optimistka a svou radost ze života předává svým přátelům i věrným fanouškům.

Láska k tradicím a k domovu

Iva Hüttnerová přišla na svět v roce 1948 v Praze. Její dětství nebylo jednoduché, ale bylo plné lásky. Mamince bylo pouhých sedmnáct let, když Ivu přivedla na svět, a tak dcerka vyrůstala u babičky na Letné.

Byl to skromný byt s kuchyní, záchodem na chodbě a plechovou vaničkou místo koupelny, ale atmosféra byla útulná, laskavá a plná drobných radostí.

Babička měla háčkované záclony, vyšívanou kuchařku na kamnech, starý šicí stroj a stahovací lampu. A právě tam, v tom malém bytě, se zrodila Ivina celoživotní láska ke starým věcem, k tradicím a k domovu, který má duši.

Jako utržená ze řetězu

Když babička zemřela, bylo Ivě teprve patnáct let. „Byla jsem jak utržená ze řetězu,“ vzpomíná. Laskavá, ale zároveň i přísná ruka zmizela a s ní i řád. Gymnázium ji nebavilo, chodila za školu, propadala, a nakonec ji vyhodili.

Bylo jí sedmnáct, byla poprvé zamilovaná, chodila na koncerty a majáles a svět byl najednou mnohem zajímavější než chemie a biologie. Ale život má zvláštní způsob, jak člověka vrátit na cestu, která je pro něj ta pravá.

A tak se v osmnácti dostala na DAMU, kde studovala herectví v ročníku profesora Oty Sklenčky (†73). „Okamžitě jsem se změnila. Ta škola mě bavila,“ říká. Po studiích hrála v Divadle Na okraji, pod Palmovkou, v Divadle Josefa Dvořáka i na Fidlovačce.

Z koníčku se stala druhá profese

Její první angažmá v Karlových Varech se stalo osudovým, právě tam začala malovat. Z koníčku se brzy stala její druhá profese.

Obrazy plné nostalgie, humoru a laskavosti vystavovala doma i v zahraničí a dnes jsou součástí stálých expozic naivního umění v Paříži, Hamburku i Japonsku.

Kromě herectví a malování Iva Hüttnerová navrhovala kostýmy, jevištní dekorace, plakáty, ilustrovala knihy a několik vlastních i napsala.

A pak přišlo legendární Domácí štěstí, diváky oblíbený pořad, který se stal její srdeční záležitostí. Šest let v České televizi připravovala díly plné starých rad, receptů, tradic a krásy obyčejného života. „Byla to práce mého života,“ říká.

Ta ženská má příběh

Po skončení pořadu měla pocit, že už nic tak naplňujícího nepřijde. Ale přišlo. Divadlo, výstavy, malování a nakonec i role bezdomovkyně Lepařové v seriálu Ordinace v růžové zahradě.

„Byla jsem šťastná, že mi tu roli nabídli. Ta ženská má příběh,“ říká. A navíc se tam potkala se svými spolužáky Petrem Štěpánkem (77), Janem Kanyzou (78) a dalšími zajímavými osobnostmi českého herectví.

Život není závod

Iva Hüttnerová je stále plná energie, ale zároveň už dávno dobře ví, že život není závod. Miluje práci, ale miluje i ticho, zahradu, procházky se psem do Šárky a chvíle, kdy může pozorovat, jak se mění roční období. Její zahrada je okrasná, plná jezírek, květin a modrých květináčů.

„Narodila jsem se se zelenýma rukama,“ směje se. Miluje, když má všechny blízké okolo sebe. Rodina je pro ni základ spokojeného života. Má dvě dospělé děti, Matouše a Kláru, a několik vnoučat i pravnoučat. „Obě moje děti jsou senzační,“ říká. „A vnuci jsou moje největší radost.“

První vnouček se narodil, když jí bylo třiačtyřicet. Dnes je babičkou i prababičkou a rozdíl mezi babičkou v padesáti a v sedmdesáti popisuje s humorem sobě vlastním: „Dřív jsem s vnukem jezdila džípem na trenažéru. Dneska mám co dělat, abych vydržela, když Péťa dvě hodiny v kuse mluví.“

Pracuje víc než kdy dřív

A přestože už je oficiálně v důchodu, pracuje víc než kdy dřív. Hraje v divadle, maluje, vystavuje, natáčí. Dnes žije život, o kterém se dřív ani neodvažovala snít.

„Nepředstavovala jsem si, že budu mít život tak hezky rozdaný,“ říká tiše a dodává, že bydlí tam, kde vždycky chtěla, a má rodinu, kterou miluje. A pořád ji baví pracovat. A možná právě proto ji mají lidé tak rádi.

Protože Iva Hüttnerová je úžasným důkazem, že laskavost, humor a radost ze života nestárnou. Že staré věci mají duši a že když člověk z celého srdce miluje to, co dělá, a lidi, se kterými to dělá, je život opravdu krásně rozdaný a stojí za to ho žít.