Únavový syndrom je onemocnění, které bývá dost často odborníky podceňováno. Vždyť únavou přece trpí občas každý z nás. Někdo více, jiný méně. Proto je obtížná jeho diagnostika. Nicméně jeho existence je prokázaná, a měl by se tak brát v potaz jako jiné nemoci. O co tedy jde?
Každý z nás se někdy cítí unaven. Je to vlastně normální. Ať už se jedná o únavu fyzickou, kdy máme za sebou nějakou náročnou aktivitu těla, či o únavu psychickou, kdy toho máme lidově řečeno až nad hlavu v rovině mentální.
Jde o to poznat, kdy se jedná o normální reakci organismu, a kdy už jde o únavu chronickou, která může značit počátek nějakého fyzického nebo duševního onemocnění. Typickým příkladem je např. deprese.
Když je únava trvalá
Každý z nás cítí únavu v jiné míře a projevuje se různě. Ať už jde o slabost, svalovou únavu, ospalost, nesoustředěnost, malátnost, nebo se člověk cítí psychicky vyčerpaný, vyhledává samotu a klid, je uzavřený, a to i bez ohledu na to, že by byl nějak fyzicky vyčerpaný.
I přesto, že únavou trpí většina z nás, asi jen 2 až 3 % splňují podmínky chronického únavového syndromu. Únava u těchto jedinců je trvalého charakteru, neodezní ani po dostatečném odpočinku a trvá minimálně půl roku. Poté je namístě pátrat po příčině únavy a vyloučit jiná onemocnění.
Sociální kontakty jsou pro harmonii klíčové.
Od běžné únavy se liší
Chronickou únavu obvykle doprovází řada dalších příznaků. Často se objevuje zvýšená teplota, obzvláště po namáhavé činnosti.
Dále to může být bolest v krku, zvětšené uzliny, bolesti svalů, kloubů a hlavy, nesoustředěnost, zapomnětlivost, napětí, úzkost, neklid a další změny. Pokud není stav včas odhalen a léčen, může nemocného v mezním případě i invalidizovat.
Dá se únavovému syndromu předejít?
Základem prevence je razantní úprava životního stylu. To znamená všeho s mírou. Pracovat tak, abychom nebyli přepjatí, naučit se přijmout věci tak, jak jsou, posilovat si sebedůvěru, najít si čas na koníčky, u nichž se odreagujeme a odpočineme si.
V neposlední řadě bychom neměli zanedbávat mezilidské vztahy, které jsou velmi důležité při fungování organismu jako celku. I když to vždycky není možné, měli bychom tomu věnovat dostatečnou pozornost. Trávit celé dny s lidmi, se kterými se necítíme dobře, nás logicky vyčerpává.
Jak se dá vyléčit?
Přibližně polovina nemocných se uzdraví spontánně sama a bez léčby.
Druhá polovina takové štěstí nemá, nicméně onemocnění je léčitelné a relativně zvládnutelné, pokud je podchyceno včas a nemocný se dostane do rukou odborníka a je ochoten spolupracovat a přijmout fakt, že může být i psychicky nemocný, což v dnešní uspěchané a na výkon vysazené době není samozřejmě nic výjimečného.
Nejdůležitější je nastavení denního režimu a dodržování správné životosprávy s důrazem na rovnováhu mezi prací a soukromím.
