Jak mě tchyně přiotrávila

První návštěvy u maminky přítele jsem se velmi bála. Bývalá učitelka, přísná a nekompromisní, si svého jedináčka dokázala náležitě chránit.

Blížila se neděle a mně bylo čím dál hůř. Bála jsem se nastávající tchýně. S přítelem Honzou jsem chodila už skoro rok a teprve nyní se odhodlal mě představit svojí matince. „Eliško, mluv prosím tě spisovně, to víš, máma učila češtinu, tak si na to potrpí! A Eliško, prosím tě, žádná sprostá slova, to bychom s ní nevydrželi!“ Tohle mi kladl na srdce skoro každý den a mně se podlamovaly nohy trémou, jen jsem si na nedělní návštěvu vzpomněla.

Co si vezmu na sebe a jak se učešu? Jak jí pozdravím, mám něco přinést… Milion otázek se mi honilo hlavou. No, potom ta chvíle nastala a nebyla vůbec příjemná. Ne, že by Honzova maminka byla nějaká čarodějnice, to vůbec ne.

Vypadala docela sympaticky a k mému překvapení i moderně. Pomyslela jsem si, že si snad Honza ze mě dělal legraci, když jí líčil jako pohromu. Jenže nedělal.

Tchyně nasbírala nejedlé houby

„Tak jak jste se učila na základce, Eliško. A co dělá vaše maminka? Máte nějaké koníčky? Kolik přečtete knížek týdně?“ vyptávala se u nedělního oběda a já se málem zadávila kuřecí kostí.

No, hned po obědě jsme se šli všichni projít do blízkého lesa. Tchyně nás vyzkoušela z názvů stromů, bylin a taky hub, kterých rostlo všude plno. Sbírala i takové ty neznámé, nafialovělé i nazelenalé, prý jsou nejlepší.

Večer z nich udělala smaženici a nandala ji na topinky. Honza houby nejí, tak to zbylo na mě. Asi za hodinu jsem dostala strašné křeče. Celá jsem se zpotila a potom omdlela. Probudila jsem se v nemocnici. Prý otrava houbami!

Teď je se mnou kamarádka

Honza stále nade mnou a hladil mě po čele. „Neboj, ty houby nebyly jedovaté, jen nejedlé. Ale i tak to mohlo být pro tebe velmi nebezpečné, jak říkal doktor,“ vysvětloval a já se zeptala na jeho mámu.

Ty houby přece jedla taky! „Máma je v pořádku, prý je zvyklá a tak má protilátky, či co. Stejně jsem jí ale vynadal!“ řekl Honza rozzlobeně a mně se chtělo skoro smát, kdybych mohla. Potom přišla Honzova máma, brečela a omlouvala se. Od té doby jsou z nás nejlepší kamarádky!

Eliška M. (42), Klatovy

reklama
reklama

Komentáře