Vzala jsem si cizince, který naše zvyky neznal. Nikdy by mě nenapadlo, jaké pozdvižení způsobí v jeho rodině tento náš rozverný svátek.
Můj manžel David přiletěl do Čech původně jen na pár měsíců. Z Česka znal jen pivo a Jágra. Já jsem vtloukala do hlav omladině anglickou gramatiku, on si s nimi povídal. Davida ale stále bombardovala jeho matka Jill, že by se měl vrátit zpátky do Anglie.
„Mami, přijeď si pro mě,“ napadlo tehdy Davida. „Jedu hned,“ vyrazila nám dech. Přiletěla těsně před Velikonocemi a u „našich“, kam jsme ji pozvali, se domlouvala rukama nohama. Já, matka a Jill jsme vyfukovaly a barvily vajíčka, zadělávaly kynuté těsto na bochánek a zdobily upečeného beránka.
Večer zapluli Jill s Davidem do mého původně dětského pokoje a já s našimi do ložnice. Usínala jsem se slastným pocitem, že ráno jim prozradím, že čekáme miminko.
Taková naše groteska
Probral mě hurónský smích a podupávání pod oknem. Jasně pomlázka! Vyskočila jsem z postele a hodila na sebe šaty. Do chodby se vřítil bratranec Jirka s pomlázkou a za ním dva kamarádi. Než jsem se stačila nadechnout, pustili se do nás žen.
Pištěly jsme a Jill vřískala, jako by ji na nože brali. Křičela: „Hééélp, David, help me!“ David vyrazil ze dveří a rozdával pěsti kolem sebe. Scéna to byla jako z grotesky. „Oh shit!“ mísily se výkřiky Davida s jekotem jeho matky.
Běhali jsme tam dokola – já, matka, budoucí tchyně, otec mého dítěte, můj bratranec a jeho dva kamarádi s pomlázkou… „Dóóóst,“ zařval mohutným hlasem táta, který jako jediný pochopil vážnost situace. Jill byla v obličeji bílá jako smrt.
Už jenom po česku!
Zvedl se mi žaludek tím, jak mi došlo, že se jedná o nedorozumění. Trvalo dost dlouho, než jsme našim nastávajícím příbuzným vysvětlili kulturní tradice českých Velikonoc. „Co jste to za barbary,“ kroutili hlavami, „nechat se od chlapů mlátit? A ještě jim za to platit vajíčky?“ divila se Jill.
„U nás ženy na Velikonoce přivazují muže k židli. A ti se musí vyplatit penězi,“ otřásla se. A to byla konečně voda na můj mlýn, abych řekla tu novinu. „I am pregnant,“ prozradila jsem konečně. Davidovi zaskočilo, Jill zrudly tváře a bratranec pokrčil rameny. „Jsem v tom!“ přeložila jsem.
Nakonec si zvykl
Den nato jsme se vrátili do Prahy. Jill odletěla do Anglie, za měsíc ale byla zpátky a vedla svého syna k oltáři. V naší česko-anglické rodině už dávno slavíme Velikonoce „po česku.“ Následující rok si totiž bratranec vzal Davida pod křídla.
Nejdříve vyšlehali mě a pak vyrazili na koledu jinam. V poledne jsme na něj čekali marně s obědem. Pozdě odpoledne ho bratranec napůl přivedl, napůl přinesl domů.
Manžel se blaženě usmíval. „Na těch vašich Velikonocích něco bude…,“ sesunul se na gauč a usnul jako dřevo. Následující rok k nám na Velikonoce přijel z Anglie jeho otec, bratr a dva kamarádi. Dopadli hůř než manžel.
Emma (53), Praha
